Moc děkuju za 200 votů na tomto příběhu! :) Přišla jsem sem, koukla jsem se na profil... A bylo to tam! Děkuju vám :)

Jason

"Jakto, že máme angličtinu spolu, ale maturitní angličtinu ne?" zeptala se mě Kate jednoho odpoledne, co jsme oba pomalu vedle sebe kráčeli uprostřed chodby k učebně biologie.
"Já nevím, jak to tam řeší," pokrčil jsem rameny. Zastavili jsme se u její skříňky.
"Pěkné tričko," poukázal jsem na její broskvový top s kapucou, který byl až trochu moc... Volný.
"To už to je tak vidět?" zeptal jsem se trochu tišeji. Kate na mě pohlédla a pak se zase začala přehrabovat ve skříňce.
"Ne, ale chci mít jistotu," odpověděla mi, ale nepodívala se na mě.
"Katie, nechci, aby ses kvůli tomu omezovala."
"Já se neomezuju. Jen... Prostě chci nosit volná trička."
"Katie-"
"Jasone." Zavřela skříňku a otočila se na mě, přitiskla si učebnice k tělu, aby mi zamezila ve výhledu na její břicho. Vyčítavě na mě hleděla, a tím mi naznačila, že mám být radši zticha. Tak jsem byl.
"Nechci se o tom bavit. Pojď. Musíme na biologii."

---

"Dneska jsem vám chtěla oznámit jednu novinu," začala stará Killbridgeová hned, jak vešla do třídy. Pár lidí se ještě bavilo, ale jinak bylo celkem ticho.
"Chtěla bych, abychom si v rámci poznávání buněk rostlin zašli na takový menší výlet. Budete pracovat ve skupinkách a jelikož je vás lichý počet, jedna ze skupin bude trojice."
Najednou třídou prořízl šum, jak si všichni začali šuškat a dohadovat se o svých dvojicích. Jen já jsem v klidu seděl na místě a zezadu se díval na Kateiny vlasy. Já jsem měl dvojici jistou.
"Toho domlouvání se můžete ušetřit," vyprskla Killbridgeová. "Napsala jsem na papírky vaše jména a dala je do sáčku. Budu je losovat. Takže se prosím utište, abyste nepřeslechli svoje jméno."
Cože? Takže šance, abych byl s Kate je tak jedna ku dvacetisedmi. Paráda.
"Slečna Nicholsová bude s... se slečnou Adamsovou."
Janet Nicholsová se urychleně zvedla s lavice a s neutrálním výrazem se přesunula k Evě. Myslím, že tyhle dvě se znají asi tak dobře jako já znám Janet Nicholsovou: vůbec. Janet nikdy nevpadla do prostředí mého zájmu.
"Ano a to jsem zapomněla ještě říct - dvojice, které vylosuju, se postaví na konec třídy. Děkuji."
Eva s Janet se obě zvedly a šly si sednout do rohu vzadu. Killbridgeová je odignorovala.
"Další... pan Micholsen je se slečnou Fletcherovou." Lucy se zvedla z první lavice a našla Henryho Micholsena, oba se šli opřít o zeď vzadu.
"Pan Dormer a slečna Parsonová."
"Pan Mason s panem O'Galbym." Hank protočil panenky a šel se i se šprtem O'Galbym postavit nakonec třídy. Celkem by mě zajímalo, koho schytám já.
Dalších pár jmen jsem přeslechl, protože mě nezajímaly. Nakonec Killbridgeová vyslovila moje jméno.
"Pan Hawkins a- ne, s touto slečnou vy nebudete pane Hawkinsi." Zabodla do mě svoje oči a pak vylovila další jméno. "Slečna Swanová. Gratuluji." Tichá Swanová. Ta mi garantuje že za mě udělá většinu práce. Super.
"Směl bych vědět, kdo byla ta šťastná slečna předtím?" zahlásil jsem.
"Ne," odpověděla s kyselým úsměvem Killbridgeová. "Další - Slečna Haleová a slečna Jeffersonová."
Myslím, že Kate dopadla ze všech nejlépe. Má štěstí.
Cassidy a Catherine se přiblížily ke mně, Kate se vedle mě postavila a založila si ruce za zády.
"Viděla jsem ten papírek," šeptla ke mně, zatímco učitelka vyvolávala další dvojice. "Nechtěla tě dát dohromady s Vanessou Truehoreovou. Proč?"
Ach tak. Vanessa.
Naklonil jsem se k ní blíž. "To je na delší povídání," šeptl jsem. Ona se na mě podívala s vytaženým obočím, musel jsem si povzdechnout.
"Je to její praneteř, nebo něco takovýho. No a... Já jsem ji tak trochu-"
"Dobře, nechci to slyšet," zastavila mě Kate a podívala se směrem k lavicím. Poslední liché jméno bylo to Emmino.
"Tak, zbyla nám jenom slečna Allanová," zahlásila Killbridgeová. "Kdo si ji vezme do týmu?"
"Já," zazubil se Hank a jeho paže vystřelila do vzduchu.
"Vtipné, pane Masone," ušklíbla se Killbridgeová. "Ale já myslím, že si ji mohou vzít támhle holky, co ty na to, Cassidy?"
Kate vedle mě ztuhla a vytřeštila oči, ale nic neřekla. Vyhledal jsem její ruku a jemně ji stiskl.
"Bude to na jeden den. Protokol budete vypracovávat sami, to se nebojte." Sakra. Myslím, že poprosím Swanovou o spolupráci.
"Tak..." řekla Cassidy tiše. Vypadala stejně vykolejeně, jako Kate.
"Myslím, že to zvládnete," usmála se Killbridgeová a Emma se pomalu přesunula ke své skupince. Probodla obě dvě nenávistným pohledem, na Kate spočinula trochu déle. Pak se šla postavit za Hanka.
"Dobře, výlet je přesně za dva týdny od tohoto dne. Pojedeme autobusem asi 80 kilometrů od školy, vezměte si s sebou jen fotoaparáty a svačiny, je to místo, kde se nenajde žádný obchod ani pod mikroskopem. Přineste si do příští hodiny 5 dolarů, to je za tu cestu autobusem," vysvětlovala učitelka. "Nějaké otázky? Ne? Tak dobře, můžete jít zpátky na svá místa. Dneska budeme do podrobna probírat fotosyntézu a jak na ni reagují buňky v rostlinách. Pane Dormere, mohla bych vás poprosit, abyste to prodiskutoval se slečnou Nicholsovou později? Děkuji. Takže v rostlinách z kmene..."

---

"Nechci být s Emmou ve skupině," Kate práskla s tácem na stůl a naštvaně si sedla na židli. Cassidy se o něco klidněji posadila vedle ní, ale vypadalo to, že jí to taky celkem vadí.
"Kate, je to jeden den. To nebude tak zlý," uklidňoval jsem ji a mimoděk střelil pohledem ke stolu, kde seděl Hank, Emma a ještě pár dalších lidí, které jsem znal z kaleb.
"Pronese jedinou urážlivou poznámku na mou osobu a ukousnu ji hlavu," zafuněla Kate totálně ignorujíc to, co jsem jí řekl.
"Neboj se, pomůžu ti," řekla Cassidy ledabyle zkoumajíc svůj salát. "Mě taky nesnáší."
"Jo? A co mám říkat já?" chopila se slova Lucy. "Její někdejší nejlepší kamarádka záhadně a najednou změnila orientaci a odkopla chudinku Emmu. Je na to teďkonc celý sama," řekla sarkasticky litujícím tónem.
"Jo, ale ty s ní alespoň nejsi ve skupině," namítla Cassidy.
"S kým se Emma teďkonc vlastně baví?" zajímal jsem se.
"Co já vím?" odfrkla si Lucy. "Pořád zkouší někoho nového. Nejprve Emily... Pak Doutzen, tu holanďanku... Pak se začala přátelit s Neilem Micholsenem, ale to se zas nelíbilo Hankovi, tak toho nechala. Furt zkouší někoho nového."
"Co se vlastně mezi ní a Hankem stalo?"
"Já nevím, už se semnou nebaví, takže mi to neřekla. Ale vypadá to, že je to dost vážný."
"Vážnější, než v tu rozhádanou dobu předtím, než se zase usmířili?"
"Jo. Vždyť se na ně podívej." Zabruslil jsem pohledem k jejich stolu, přesně jak řekla Lucy. Většina lidí u něj se docela bavila, jen Emma a Hank mlčky seděli a hrabali se vidličkami ve svých talířích. Vypadalo to na celkem pochmurnou atmosféru. Ani se nehádali.
"Tak to je zlý," zamumlal jsem a otočil jsem se zase dopředu.
"Jo, to je," přisvědčila Lucy. "Hank ti nic neřekl?"
"Jen, že to začíná vřít. Emma je prý zase podezřívavá... Předtím Hank říkal něco o tom, že Emma ho nařkla z koukání se na zadek jiným holkám." Protočil jsem panenky. "Taková prkotina."
"Prkotina?" ozvala se najednou Kate. "Když se kouká na zadek jiným holkám, nenaznačuje tím náhodou, že není spokojený s Emmou?"
"Katie, jen se podíval. Neslintal ani nic takovýho. Kdyby s jinýma holkama flirtoval, tak by teprve měla Emma právo na to být naštvaná."
"A kdyby se s nima třeba jenom bavil?" nadzvedla Kate obočí a podívala se mi do oči. Poznal jsem, že naráží na ty Alpy, jak si s ní povídal ten... Francesco se jmenoval? Nic jsem na to neřekl, jen jsem ji probodl pohledem. Ona ví, jaký na to mám názor. Proč mě popichuje?
"Už půjdu," řekla Cassidy. "Lucy, jdeš se mnou?"
"Jo," kývla Lucy. "Tak čau."
"Čau," pozdravil jsem je tiše, stále jsem hleděl na Kate. Ta se jen usmívala a hleděla do talíře, ve kterém se přehrabovala vidličkou. Ona věděla, věděla moc dobře, co se mi nelíbí. Provokuje.

---

"Jasone, máš tu návštěvu!"

Seběhl jsem schody a šel jsem rychle otevřít v domění, že to je Kate. Když jsem ale zabral za kliku a otevřel dveře, stála tam Emma Allanová v černobílém pruhovaném tílku a džínových kraťasech, černé žabky na nohou. Měla ruce založené na prsou a šklebila se na mě. Nikde jsem tu neviděl její auto. Přišla pěšky? V žabkách? Možná byla u Hanka... A možná taky ne. Udivovalo mě to, ale nevím, kde bydlí. Možná v té samé čtvrti, co já... Nevím.
"Ahoj Emmo, co tu děláš?" zeptal jsem se trochu vykolejeně. "Půjdeš dál?"
"Ne, jsem tu jenom na skok," zavrtěla hlavou. V jejím hlase bylo cosi zvláštního... Zněla, jakoby se mi vysmívala jen tím, že tu stojí.
"A co teda potřebuješ?" zeptal jsem se jí znova, snažil jsem se znít co nejvíc uvolněně.
"Přišla jsem ti pogratulovat," ušklíbla se.
"K čemu?"
"No, přece jsi splnil to, o co jsem tě před pár měsíci žádala, ne?"
"Počkej, ty myslíš..." Byla to pro mě jako rána. Hank jí to řekl? Ano mohl jsem s tím počítat, přesto mě to ale zaskočilo...
"Ano, myslím to. Podařilo se ti zbouchnout šprtku Catherine Jeffersonovou! Gratuluju!" jemně zatleskala. Probodl jsem ji pohledem. Hank jí možná řekl, že je Kate těhotná, ale neřekl jí to, že s tím nesouhlasím a že jsem s tím jejím návrhem skončil. Nebo jí to řekl a ona jen dělá, že o tom neví... Netuším, Emma je hrozně vychcaná. U ní člověk nikdy neví, co čekat.
"Chceš nějaký peníze jako odměnu?" výsměšně si mě přejela pohledem odshora dolů, ale já jsem jí furt hleděl to očí, moje rty tvořily jednu úzkou čáru.
"Chci, abys vypadla, Emmo," zavrčel jsem.
"Fajn, tak já půjdu." Bez dalších slov se otočila na patě a odkráčela pryč.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!