Catherine

To je ale IDIOT. IDIOT IDIOT IDIOT!

Tuhle větu jsem si opakovala stále dokola a dokola, zatímco jsem se převlékala do věcí na tělocvik. Nesnáším Jasona Hawkinse. Nesnáším ten jeho ironický pokroucený úsměv, kterým mě obdarovává každou vteřinu svého života. Nesnáším ty jeho dokonalé zuby, se kterými předvádí ten úsměv, u kterého všechny holky skoro omdlívají. Nesnáším jeho lískovo-oříškové oči, nesnáším ho CELÉHO. Kvůli němu musím do zítřka stihnout napsat pět set slov na idiotské téma. To by mi až tak nevadilo. Vadí mi na tom to, že ZAŘÍDIL, abychom to dělali oba. SPOLU. To znamená, že já budu buď u něj (nepřipadá v úvahu), nebo on u mě (ABSOLUTNĚ nepřipadá v úvahu) a bude se válet na posteli, zatímco já budu psát a poslouchat jeho kecy. A když se náhodou otočím, abych mu něco odsekla, budu obětí jeho úsměvu.

Nechápu, proč si vybral zrovna mě. Vím, že on to popírá, ale já to vím. Já to cítím. On mě balí. Jinak by se semnou nebavil a ignoroval by mě, jako to dělal vždycky.

Uvědomila jsem si dvě věci. Zaprvé, neměla jsem pravdu s tím, jak jsem říkala, že nabaluje každou holku, se kterou se baví déle než se stará o sebe. S Lucy se baví dost dlouho a dost často a nenabaluje ji. Teda aspoň myslím.

A zadruhé, on mi nikdy neubližoval. Dobře, nepočítám to, když na mě svalil tu esej, protože se mi teoreticky snažil pomoct. Teoreticky, protože se mi nejprve snažil pomoct a pak toho v půlce nechal. Teoreticky mám napsat půlku, ale je mi jasné, že to napíšu celé. On ale zřejmě nemohl vědět, že se té eseje budu vůbec účastnit. Jsem si jistá, že slečně Watsonové došlo, že kdyby to měl Jason napsat sám, nikdy by to neudělal. Ale snaha se cení. Když na něj ovšem člověk není příliš naštvaný.

Já ale tím pádem nemám důvod na něj být naštvaná. On se mi vlastně snažil jenom pomoct. Začínám pochybovat, že by něco takového udělal naschvál. Na to není dost chytrý.

Obula jsem si tenisky – obyčejné plátěnky od číňana – a sedla jsem si na lavičku s dlaněmi mezi koleny. Sledovala jsem, jak Lucy bojuje se svými onyxově černými silonkami a jak ji Emma peskuje. Já být Lucy, už dávno bych se na ni vybodla, ale bůhví proč to Lucy zřejmě nevadí.

Většinou klepy vpouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale tohle mě zaujalo. Podívala jsem se na Emmu – stále zaujatě peskovala Lucy kvůli protržené silonce – a znovu jsem obrátila svůj zájem na Susan s Elen, které se právě o Emmě zaujatě bavily.

   „-já jsem jí říkala, že to nesnáším,“ vysvětlovala horečnatě Elen, ale pokaždé se kradmě podívala po Emmě a pak pokračovala. „Ale ona si prostě nedala říct.“

„Je to kráva no, co jiného se na to dá říct. Nutí nás do věcí, které dělat nechceme. Třeba nutí Ocáska-“

Tišeji,“ upozornila ji Elen. „Je od nás jen pár metrů, Sus.“

„Já vím, já vím,“ pokračovala Susan tišeji. „Jak jsem říkala, nutí Ocáska, aby skrývala svou sexualitu. Stydí se za ní. Je to příšerný.“ Elen kývla.

„Přitom to, že je lesba, je úplně normální.“ Susan švihla pohledem po Emmě, ale ta byla až příliš zabraná do hádky s Lucy.

„Já jsem ti řekla, ať mi je nezničíš!“ řvala Emma a Lucy stála před ní s onyxovým cárem v rukou a mhouřila oči.

„Já jsem je nezničila, tos byla ty, začala jsi oka tou propiskou!“ bránila se Lucy, její hlas byl ještě nepříjemnější, než obvykle.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!