Omlouvám se za chyby, které se tu nacházejí (slovosledové, překlepy a nesmyslná spojení - např místo tužka na oči tužka na obočí :D ). Dneska jsem nějak mimo :/
Catherine

"Tady máte protkol," zaskuhrala Killbridgeová a začala obcházet naše lavice. Na každou položila jeden z obou stran tištěný papír. "Obsahuje praktickou a teoretickou část," oznamovala dále, zatímco procházela celou třídu. Nenápadně jsem se otočila na Jasona - studoval papír nechápavým a zmateným výrazem. Snad mu Swanová pomůže.

"Seskupte se do dvojic, které jsem vám nedávno určila - snad si to ještě pamatujete - a začněte pracovat na té teoretické části. Praktickou budete dělat až na tom výletě.Ne, pane O'Galby, vy jste s panem Masonem...."

Ach, pan Mason a ten pondělní incident. Pořád jsem se neodhodlala mu za to poděkovat. A kdo byl ten kluk? Věděla jsem, že ho poslala Sasha, protože to řekl hned, jakmile ho Hank ode mě odstrčil. Jak ho zvedl za tričko mírně do vzduchu... Vzpomněla jsem si, jak tohle udělal mě. Nebylo to moc příjemný.

Každopádně se mu musím poděkovat, protože hned jak jsem popadla dech jsem z té chodby zdrhla a ani jsem nic nestihla. Upřímně, nechtěla jsem být v blízkosti toho kluka. Vypadal mladší, tak na prvák, nebo druhák, ale stejně si na mě dovolil. Sashino kouzlo.

Lucy se najednou zvedla z židle vedle mě a obešla mě, tak jsem se jí posunula. Cestou když odcházela za Evou, mi přátelsky stiskla rameno. Vím proč. Protože se ke mě z druhé strany znuděně sunula Emma. Zachránila mě Cassidy, která se těžce sesula vedle mě, ale Emma, která si sedla na přisunutou židli naproti nám, nám nevěnovala ani jeden znechucený pohled. Jakobychom tam nebyly. Tímhle naznačila, že jsme na teoretickou část samy.

"No dobře Cassidy," vydechla jsem. "Tak jak to uděláme? Já půjdu cvičení od začátku a ty odkonce? A pak si to od sebe opíšeme?"

"Jo, třeba tak," pokrčila Cassidy rameny a položila na lavici svůj papír. Začaly jsme mlčky pracovat. Občas jsem se podívala, co dělá Emma, ale ta jen seděla na židli s nohou přes nohu a její palec hbitě kmital po displeji mobilu. I přesto se tvářila otráveně, znuděně a znechuceně zároveň. Zřejmě její radost z toho, že tu je s námi, byla asi tak velká, jako moje a Cassidy. Nesnášela nás a my jsme nesnášely ji. A to se nezmění.

Po půl hodině jsem měla celou teoretickou část vypracovanou. Zhruba v půlce se ke mě přiškvařil Jason, který si vůbec nevšímal nadurděné Emmy a jen ode mě škemral odpovědi. Některé jsem mu dala, ale pak jsem ho s letmým polibkem na tvář poslala zpátky za Swanovou, aby to neměl celé jako my. Jenže nechtěl, takže tam s námi zůstal ještě dalších pět minut, dokud ho Killbridgeová nevyhodila zpátky. Pak jsem se na něj naoko vysmívavě podívala a on na mě vyplázl jazyk. Tiše jsem se zasmála a otočila se zase na svoje místo. Jenže pak mi zadrnčel mobil.

Zamlouvám si tě na cestu autobusem, stálo v té esemescke od Jasona.

Ok, napsala jsem. Pak jsem ještě připsala: Chceš sedět u okna nebo do uličky?

Jenže odpovědi jsem se nedostala, protože jsem uslyšela hlas staré Killbridgeové: "Já ten mobil vidím, slečno Jeffersonová. Dejte mi ho na katedru."

Celá třída ztichla. Zahanbeně jsem se zvedla a se sklopenou hlavou jsem položila na katedru svůj telefon. Pak jsem si šla opět sednout zpátky.

"Příště si na to dávejte pozor, slečno Jeffersonová."

"Ano."

"Pokračujte."

"Ano."

Začala jsem si psát nějaký random věty do sešitu, jen abych ukázala, že pracuju. Uslyšela jsem jemný chichot s Emminý strany, ale rozhodla jsem se to ignorovat. Dneska mě nenasere.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!