Catherine

"Ahoj, Jasone," usmála jsem se hned potom, co mě políbil. Bála jsem se ale, že můj úsměv nebude tak bezstarostný, jak chci, aby byl. Bála jsem se, že mě ten polibek, který jsem mu neoplatila tak jako dřív, prozradí. Pořád mě trápí jedna věc. Jedna holka. Sasha.

"Ahoj," taky se usmál. "Jdeme dovnitř?" ukázal hlavou ke vchodu do školy. Stáli jsme trochu bokem, u bílého sloupu podepírajícího balkon nad vchodem, kolem nás proudily skupinky studentů dovnitř.

"Ne, ještě tu chci zůstat." Běhala jsem pohledem po všech žácích vstupujícíh do školy. Hledala jsem ji. Hledala jsem Sashu Hodleyovou.

Jason si toho mého zvláštního chování nejspíš všiml - musel, nebyla jsem zas tak nenápadná - a konejvšivě mi stiskl paži.

"Děje se něco?" zeptal se starostlivě.

"Ne, ne, proč?" prohrábla jsem si vlasy a usmála se.

"Chováš se divně. Proč nejdeme dovnitř?"

"Jen... Prostě chci být ještě chvíli venku. Máme deset minut do začátku hodiny."

"Tak dobře," pokrčil rameny.

Znejistěla jsem. Sasha se pořád neukázala, i když se skupinky studentů zmenšovaly, všichni už chtěli být ve škole, aby si stihli ještě zajít do skříňky a provést věci, které potřebují.

"Jasone?" zeptala jsem se.

"Ano?"

Pak jsem ji uviděla. Její zlatavé lokny jí splývaly po úzkých ramenou, měla na sobě světle zelené šaty bez ramínek a džínovou bundu. A hodně vysoké podpatky.

Nebyla sama. Kolem ní se hemžilo mnoho dívek, jako včel kolem jejich královny. Každá chtěla mít její obdiv. Každá se jí chtěla nacpat do zadku. Nesnáším tohle chování.

"Kam se to díváš?" zeptal se mě Jason najednou.

"Nikam," obrátila jsem hlavu na něj. "Jasei? Znáš Sashu Hodley?"

Jason se uchechtl. "Jo, znám, proč?"

"Jen... Mě zaujala v ročence."

"V ročence?" zvedl jedno obočí. "Vždyť ještě ani není vydaná."

"Jo, jo, já vím, myslím v tý loňský."

"Kde jsi sebrala loňskou ročenku?" zeptal se mě podezřívavě. Nechtělo se mi lhát, ale musela jsem. Když se to dozví Jason, dozví se to i Sasha, a to fakt nepotřebuju. Ta holka mě zničí. A náš vztah taky.

"Ležela na skříňce, někdo ji tam zapomněl, tak jsem se podívala."

"Aha... No... Sasha... Je to taková královna třetího ročníku, jako je Emma královna čtvrtýho," pokrčil Jason rameny. Proč mi neřekl, že s ní chodil? To by měla být automatika.

"A jaká je... Uvnitř?"

"Celkem namyšlená, ale jinak... Se to dá. Její rodiče hodně cestují a taky jsou hodně bohatý. Často něco pořádá."

"A... Velikost bot?"

"Šest," pronesl rozhodně. Pak se zamračil. "Proč?"

Nevěřícně jsem se na něj dívala. Pak jsem se bez jediného slova otočila a vešla do školy.

"Kate, počkej!" volal za mnou, ale já jsem za sebou zabouchla ty těžké dveře, abych ho aspoň trochu zdržela. Kráčela jsem rozhodně po chodbě, klapání mých podpatků se rozléhalo všude kolem. Rozhodně jsem se nesnažila utéct. Chtěla jsem, aby mě zastavil a omluvil se. A on to udělal. Za pár vteřin mě popadl za paži a otočil mě k sobě.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!