"Hanku! Hanku, chlape, pojď mi otevřít!"

Bušil jsem na dveře domu Masonů dobrou minutu, než se můj nejlepší kámoš uráčil přijít otevřít dveře. Když to konečně udělal, spatřil jsem ho ve volném šedém tričku a boxerkách (to jsem fakt nepotřeboval vidět) a s rozcuchanými vlasy. Podle jeho rozespalého výrazu jsem ho nejspíš probudil (ani jsem se nedivil, kdo by nespal v sobotu v osm hodin ráno kromě budoucích hysterických osmnáctiletých otců), ale momentálně mi to bylo úplně jedno.

"Hm, co?" Hank rozespale zamžoural ale to už jsem nedočkavě a bez pozvání vpadl dovnitř.

"Máš tu Emmu?" chtěl jsem vedět a naléhavě jsem se pohupoval na špičkách.

"Co? Ne, ne, vždyť jsem ti říkal, že se mnou nemluví. Ne, jsem doma sám, matka má noční a denní za sebou a sestra by se měla vrátit až později. Proč?" Hank se poškrábal na zátylku a rozespale si promnul obličej, zatímco zavíral vchodové dveře.

"To je fajn, to je moc fajn," mumlal jsem a zajel jsem si rukama do vlasů, chytil jsem se za hlavu a otočil se kolem vlastní osy. "Já totiž potřebuju no pomoct no. Mám strašlivej průser a nevim jak-" pak jsem se zastavil a zůstal na něj hledět. No jsem to ale kus debila. Hank mi nepomůže, ten mi akorát pogratuluje - bože jsem to ale kus debila. To snad ani neni možný.

"Hele," promluvil Hank a poplácal mě po zádech. "Dám ti panáka. A ty mi hezky v klidu řekneš co si posral, jo?"

Měl jsem v sobě už tři panáky whiskey a kopal jsem do sebe čtvrtýho, ale pořád jsem Hankovi neřekl, co se stalo. Ten seděl naproti mě rozvalený v křesle, mírně předkloněný, lokty opřené o kolena, v rukou poloprázdnou lahev Jacka a ustaraně si mě prohlížel.

"Hele, přemýšlel jsem," začal po chvíli, když mi naléval dalšího prcka. "Ten tvůj úkol... byla to blbost. Bylo to moc. Já sice - nic proti - Catherine moc rád nemám, ale... Uznávám, bylo to moc. Měli bychom to zrušit. Nemusíš to dělat."

"Pozdě," podotknul jsem hořce když jsem se skřivenou tváří polykal obsah té skleničky. Hank na mě zůstal jenom civět. Jeho výraz nebyl překvapený, ani pohoršený. Bylo to jakoby zamrzl na místě, vůbec se nepohnul. Ani nenarovnal tu mírně nakloněnou lahev v ruce, jen na mě asi minutu mlčky zíral s mírně pootevřenou pusou. Když se pak rozhodl pohnout, řekl mi jenom: "No to si děláš prdel."

Zavrtěl jsem hlavou a oběma rukama si znervačeně prohrábl vlasy. Hank položil Jacka na stůl, zvedl se a odešel do kuchyně. Za chvilku přišel se svým prckem, sedl si do křesla, nalil si a exnul to. Celou tu dobu jsem ho bez výrazu pozoroval.

Když se pak otřásl a položil panáka na stůl, povzdechl si a pohlédl na mě.

"No, Jesse," řekl pak rozhodným hlasem a zavrtěl hlavou. "Myslím že jsi těžce v prdeli."

"Řekni mi něco co nevím," zabručel jsem a sám jsem si nalil štamprli.

"Chce jít na potrat?" zeptal se Hank a natahoval po Jackovi ruku. Předal jsem mu ho.

"Právěže ne," odvětil jsem a vypil si svou skleničku. "Chce si to nechat."

"A to to chce mít s tebou? Jako vychovávat nebo?" Hank do sebe kopnul svého a opřel se do opěradla křesla. Na Hankovi je v tomhle ohledu nejlepší to, že on bere věci tak jak jsou, nehysterčí a nezveličuje, místo toho ty problémy fakt řeší a staví člověka pak před hotovou věc. Podle mě je to nejlepší člověk na řešení takovýchto problémů.

"Chce si to prostě nechat," pokrčil jsem rameny a povzdechl si. Hank položil lahev Jacka na stůl a pak mě tiše sledoval.

"Hele, prachy máš," řekl nakonec. "Tak jí na to dítě něco dávej... Co tvůj otec? Už jsi mu to řekl?"

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!