*Psst* Notice anything different? 👀 Find out more about Wattpad's new look!

Learn More

Tuším, že mě za tohle budete nenávidět, ale musí to být :D Omlouvám se :(

Catherine

Probudila jsem se v nějaké hodně světlé a hodně bílé místnosti v doprovodu pravidelného pípání přístroje. Jsem v nemocnici? Všechno mě bolelo. Hlava, oči, které jsem pro jistotu zase zavřela, ruce, břicho, nohy... Ničím jsem se raději ani nesnažila pohnout, protože jsem se bála, že to bude bolet ještě mnohem víc. Zabořila jsem hlavu hlouběji do polštáře. Ale proč v té nemocnici vůbec jsem? Jak jsem se sem dostala?

"Nosíš dítě kluka, kterej tě ani nechce, Cathy Cat! Jakmile porodíš, začnou ti vypadávat vlasy a ztloustneš, odkopne tě jako starej hadr. Nebude tě už chtít. Najde si někoho oblíbenějšího. A ty budeš mít na krku jeho dítě, které ti ho bude připomínat, zatímco on si bude užívat s jinými. A tobě to nevadí? Jen kvůli tomu, že jsem mu to řekla? Hodně si klesla, Jeffersonová."

"Nech ji na pokoji, Emmo," obořila se na ni Cassidy. "Jsi trapná už s těma poznámkama."

"Ale přece si nenechám rozkazovat od lesbičky."

"Tvoje nejlepší kamarádka je taky lesbička," podotkla jsem tiše a klidně, i když jsem vůbec nebyla. Cassidy po mě střelila pohledem, rozzuřeným pohledem, ale věřila jsem, že ta zlost tam byla kvůli Emmě.

"Bývalá nejlepší kamarádka," opravila mě panovačně Emma. "Přece se nebudu zahazovat s lesbou."

"Zahazovala ses s Lucy už když to u ní bylo jasný," zavrčela Cassidy a mě tím připoměla ten dávný den v tělocvičně, když jsme si společně poslechly to, co jsme neměly... Zajímalo by mě, jestli spolu něco měly Cassidy a Lucy už tehdy, ale teď to nebylo důležité. Musím vyřešit Emmu.

"Tys to moc dobře věděla," rozkřikla jsem se. "Nutila jsi ji chodit s klukama, jen aby to nebylo vidět. Jsi hrozná. Hrozně sobecká."

"Jediný sobec kterej tady je jsi ty," prskla po mě. "Opravdu si to dítě necháš, Cathy Cat? Jsi opravdu tak hloupá?"

To není pravda. Nemůže být. Jason by mi něco takového nikdy neudělal. A kdyby, tak by mi to přece už dávno řekl, nebo ne? Byla jsem omámená, napůl jsem tomu věřila a napůl ne. Půlka mé osoby tomu chtěla věřit a druhá? Druhá to odmítala... Jenže ona to byla možná i skutečnost...

"Nebo ne, nech si ho. Chtěla bych vědět, jaké bude. Bude vypadat stejně teple jako Jason a bude stejně naivní, jako ty, nebo-"

"Kate!"

"Kate nech ji, vždyť ji uškrtíš! Emmo! Holky, nechte se! POZOR!"

Prudce jsem otevřela oči. Ne. Jason by mě přece takhle hnusně nezradil. On by to neudělal. On... By... Mi... To přece řekl... Ne... Jasone....

Jason

Chytil jsem si vlasy do pěstí a zamyšleně si za ně tahal. Oči jsem měl pevně zavřené a čekal jsem, dokud mi její máma nezařídí povolení k tomu, abych ji mohl navštívit, i když nejsem rodina. Je naživu, díky bohu. Je v pořádku. Okamžitě jsem si nafackoval za myšlenku, která mě napadla, ale... Kdyby umřela Katie, zasáhlo by mě to stonásobně víc. To ale neznamená, že je smrt jiného člověka v pořádku.

"Jasone," oslovila mě tiše paní Jeffersonová a já vzhlédl. Ani jsem si neuvědomil, že přišla, tak jsem  byl zahloubaný do svých myšlenek... Stála vedle mě v bílém nemocničním plášti, bílých kalhotách a doktorských botách, vroucně ke mě vzhlížela. Byla tak malá, tolik mi připomínala Kate. Unaveně jsem se usmál a postavil se z lavičky.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!