Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Domov dělá rodina

Shizuka:

Nemocniční smrad. Desinfekce. Stánek s květinami a malá lékárna. Plačící rodiny a křičící děti. Něčí život začíná, zatímco jiných končí.  Strach, bolest a smrt. Tohle je to jediné, co tu je. 

Mayu už byla dávno na sále. Kulka naštěstí nezasáhla žádný životně důležitý orgán, jinak by už bylo dávno po ní. Možná ale přijde o slezinu, což není úplná sláva. 

Ale bude žít. 

Shintaro je teď zavřený v ambulanci, kterou má ta doktorka, co se postarala o Mayu ještě v tom skladu. Očividně má nějaké techtle s Nishidama, jinak by je všechny poslala do hajzlu. Nikdo si nechce jen tak zahrávat s mafií. 

Všechno bylo prázdné. Lidské tváře byly jen bezvýznamné šmouhy a jejich hlasy zněly jak skřeky umírajících zvířat. Všechno se ztrácelo do velké černé díry, ze které není úniku. 

Už jsem nemohla ani brečet. Teď, zrovna teď, kdy by to bylo nejvhodnější, jsem nenacházela slzy. 

Přede mne se postavila vysoká postava v těžkých kožených botách. Zvedla jsem hlavu, abych viděla na Jiin obličej, který byl ještě pořád zkroucený strachem. 

"Motorku jsme dopravili zpět do sídla, takže si ji můžeš vyzvednout, pokud umíš řídit," řekla s těžce předstíraným klidem v hlase. Její kamenná stránka byla kurevsky narušena. 

"Neumím," řekla jsem jednoduše. 

Jia přikývla. "Tak mi dej jeho adresu, já ji tam dovezu." 

Střelila jsem po ní pohledem. "Pokud vím, tak když někdo z těch vašich zkurvených grázlů znal naše adresy, tak to dopadlo tak, že vyhrožovali jeho rodině a mně zabili tátu. Ne, dík!" zaječela jsem. "Už s váma nechci mít absolutně nic společnýho, takže buď tak laskavá a neser se nám do života! Všichni jděte akorát tak do hajzlu!!!" křičela jsem. 

Ani jsem si nevšimla, že jsem se postavila na nohy a natlačila ji ke zdi. 

Jia, kdyby chtěla, by mě mohla lehce přeprat. Jednoduše by mnou smýkla na zem a bylo by hotovo. Měla ale dostatek pochopení, aby to neudělala. 

"Co se to tu děje?!" přispěchala k nám sestřička odkudsi. "Mladá dámo, přestaňte tady prosím hulákat, vždyť jste v nemocnici!" 

"A co to má kurva co společnýho s -" chtěla jsem zjebat i ji, než jsem si všimla svého kamaráda, jak pajdá kousek za ní. 

"Shine!" vydechla jsem jeho jméno. 

"Čum, jaký jsem vyfasoval fajnový tepláky a triko!" řekl Shin, když dobelhal k nám. 

Byl v pořádku. Aspoň on byl v pořádku. 

"Může jít domů," začala sestřička, jejíž tmavé oči přeskakovaly z mého obličeje na ten Shintarův, "ale nesmí tu nohu zatěžovat. Bylo by nejlepší, kdyby do konce týdne moc nechodil, ale vzhledem k tomu, jak nám skoro utekl už při šití, to vidím špatně," zavrtěla hlavou. 

"Nic mi není, tak tu přece nebudu otravovat," odbyl sestřičku, která se s úklonem rozloučila a odcupitala kamsi pryč. 

"Jak je na tom Mayu?" ptal se pak Shin, který se zamračeně podíval na Jiu. 

"Uvidíme," řekla jednoduše. Zas ta její chladná stránka. Bylo vidět, jak se jí klepou nohy, ale ona si furt hrála na drsňačku. "Tvou motorku převezli do rezidence, tak si ji tam buď vyzvedni, až budeš schopen, nebo mi dej adresu a já ji dovezu," zopakovala svůj návrh i jemu.