Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Šťastná to rodinka

Zdravím Vás, moji milovaní úchyláčkové <3 Prvně bych se chtěla omluviti za neaktivitu ohledně tohoto příběhu, ale můj opičí mozeček jaksi není schopen propojit můj původní plán a nějak jej ucelit...Prostě jsem se sekla, tak vám to řeknu XD ALE!! Hned na začátek téhle kapitoly bych vám to chtěla vynahradit, tak se těšte :3 Zatím!! <3 

Upřímně nechápu, k čemu to tu píšu, když to stejně nikdo nečte XDD

"Fakt budeš v cajku?" zeptal se mě Shin už asi po tisícáté, když jsem se vyhrabala ze zadního sedadla Nishidovské limuzíny. Právě žvýkal sendvič, který si opravdu vyrupil z jejich kuchyně. Z pusy mu ještě trčel kus masa, tak musel pohodit hlavou, aby ho dostal dovnitř.

"Budu, budu," oprášila jsem si nohy, "zmizte už, nebo mě sousedi zežerou." Nechtěla jsem být nepříjemná, ale nechtěla jsem být ani příjemná. Dnešní den stál za naprostou, dokonalou a nefalšovanou piču, takže nikdo nemůže ani čekat, že budu hodná holka. 

Podívala jsem se na hodinky na levé ruce. Bylo půl sedmé, táta bude ještě v práci.

Limuzína vystřelila vpřed, aby se i můj kamarád dostal domů, a tak jsem se rozběhla k našemu obydlí. Rozrazila jsem vchodové dveře a vpadla dovnitř jak lavina. "HARUKO!!" zaječela jsem a dveřmi za sebou práskla.

Moje sestřička okamžitě vběhla do chodby svíraje jeden z ozdobných polštářků, které máme na gauči. Vypadala samozřejmě polekaně, vzhledem k tomu, že jsem sem tak vtrhla, a její oči byly napuchlé od pláče. Přestože jí slzičky stékaly po obličeji, usmála se na mě.

V tu ránu jsem už ale byla u ní. Ruce jsem kolem ní omotala, jako bych je měla z gumy, a přimáčkla ji na sebe. Hlavu jsem jí položila na rameno a svůj nos jí zabořila do vlasů. Voněla po mýdle a svém šamponu. 

Haruka upustila polštářek. "Shizuko," vydechla a své ruce mi položila na záda. Cítila jsem, jak svírá látku mého oblečení. "Tohle mi fakt sakra nedělej," zavrtěla hlavou. Poznala jsem, že se usmívá. 

"Když ono jim všem hráblo," stěžovala jsem si. "Během pár dnů udělaly naše životy otočku," zamumlala jsem.

"Čí životy máš na mysli?" odtáhla se ode mě a můj obličej jemně chytla do rukou. 

Unaveně jsem pokrčila rameny a povzdychla si. Pár nezbedných pramínků se jí uvolnilo z culíku, a tak jsem jí je jedním pohybem ruky zastrčila za ucho. "Já mám takový pocit, že snad všech. Začíná se to celé srát." 

Haruka se uchechtla a políbila mě na rty. "Mně ale nepřijde, že by se to mezi námi dvěma nějak pokazilo," opřela se o mně čelem a zadívala se mi do očí. "Na ostatní se vykašli. Chci tě pro sebe. Nemůžeš si jen tak odkráčet za cizími lidmi, nee-san. To se mi ani trochu nelíbí." Její oči potemněly, zároveň však rudá barva jejího levého oka nabrala na síle, jako by se v ní snad zase rozhořel oheň.

Suše jsem polkla. Chtěla jsem jí říct o všem, co se za dnešek stalo, i o nabídce starého Nishidy, ale...nechci si to u Haruky rozházet ještě víc. Už tak mě má plné zuby, protože prostě nejsem jen ta normální středoškolačka. "Příště se budu snažit," znovu jsem si ji přitáhla k sobě a dravě ji políbila na rty.

Haruka se velmi rychle poddala. Rukama mi zajela do vlasů a prsty mi zaryla do kůže na krku a na hlavě. Její rty opět byly horké a neodolatelně hebké. Její chuť už mi sice byla známá, ale ještě jsem si na ni nebyla schopna zvyknout. 

Jazykem jsem pátrala po vnitřku jejích úst, zatímco ona slastně vzdychala do polibku. 

Rukou jsem zašátrala na jejích šortkách, které má na spaní, a opatrně přejela po jejím dokonalém zadku. Odpovědí na to mi bylo její zamručení, jež následoval smích. "Nechceš s tím jít do postele?" zeptala se nehorázně vyzývavě. "Protože já rozhodně jo."