Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Jako nestabilní výbušniny...

Mayu:

Ze všech sil jsem se snažila zachovat profesionální výraz, přestože jsem měla co dělat, abych se tu neskácela v záchvatu smíchu. Jestli tahle holka, co vypadá jak naštvaný křeček, zlikvidovala několik mužů z Yuutovy skupiny, tak...no...Dost to o stavu jeho svěřenců vypovídá.

Co se jejího kamaráda týče - to je něco jiného. Z toho už celkem hrůza šla. Jeho pohrdlivý pohled ve mě vyvolával pocit, že kdyby mohl, tak mi urve hlavu zuby. Vypadal jako šelma v zoo, která se chce probojovat skrz mříže. Zajímavé stvoření, až jsem skoro nevěřila, že je to jen puberťák.

Jia se vedle mě sebejistě narovnala, čímž si kompletně upoutala jeho pozornost. Asi rozpoznala přítomnost dalšího dominantního jedince. Ruce si založila na hrudi a provokativně si odfrkla. Ve svém novém oblečení vypadala o něco neškodněji než v maskáčích, přesto však bylo zajímavé sledovat Shintarovy reakce. Určitě ještě neměl ani potuchy o tom, kdo vlastně Jia je. Takhle by to mohla být jen moje asistentka...

Ale řeknu vám, teď mi přišlo, že se tu strhne bitka. Doslova jsem cítila blesky, které šlehaly z očí těch dvou. Tenhle Shintaro a Jia...hmm...to zní slibně. Sice jsem ještě nikdy neviděla tohoto kluka, jak se pere, ale vzhledem ke stavu Yuutovy bandy bych řekla, že by to byl velmi nepříjemný protivník i pro Jiu. Nevím, kdo by vyhrál.

"Slečinko," začal Shintaro drze, "jestli jste opravdu sestra toho zajebance, tak opravdu nechápu, jak se vůbec opovažujete se tady po tom všem ukázat," zasmál se od srdce. "Já bych se na vašem místě třeba bál, že se pokusíme zlikvidovat Nishidovy blízké, přesně tak, jak on to sliboval nám. Ale máte štěstí. My nejsme takoví kokoti jako on. My totiž do soukromých záležitostí nikdy netaháme rodiny takže..." pokrčil rameny, "aspoň byste nám mohla říct, kde ho najdem. Jestli vůbec."

"To vám bohužel říct nemůžu," odpověděla jsem upřímně. "Nechci tady prohlubovat již vzniklé konflikty. Důvod mého příchodu se vůbec netýká mého bratra, ale mého otce," řekla jsem neutrálně.

"No a co že to po nás chcete?" ozvala se ta holka, Shizuka. "Jestli na nás má spadeno i váš fotřík, tak to sorry, já osobně dneska nemám náladu," pokračovala, načež se otočila na svého přítele, který jen nerozhodně zamručel.

"Prosím," začala jsem podrážděně, ještě než mě stihl odmítnout i on, "nehodnoťte mou rodinu jen podle toho slizkého červa. Opravdu zde nejsem kvůli němu," snažila jsem se je přesvědčit. "Pochopíte, až pojedete se mnou."

"Hmm," mručel Shintaro nějakou chvíli, jako by opravdu váhal. "Ne, nemyslím si," nakrčil nos nelibě a zavrtěl hlavou. "Dík, ale ne."

"Nemáme zájem," doplnila ho Shizuka automaticky.

"Nepůjdem už?" otočil se pak Shintaro ke svým kamarádkám, jako bych tady v prvé řadě ani nestála.

"Sice nevím přesně, co po vás můj otec chce," přerušila jsem jejich rozhovor, "ale být vámi, tak ho nenechám čekat. Já jsem v tuhle chvíli jen poslíček, který nese třetinu celé informace. To nejste ani trochu zvědaví, co po vás nějakej starej mafoš chce?" zeptala jsem se jejich mluvou, abych je zaujala.

Shintaro se viditelně zarazil, kdežto Shizuka stále jen postrkovala svou sestru dozadu, abych jí nedejbože něco neprovedla.

Ty dvě si jsou neskutečně podobné. Ale ta druhá vypadá rozumněji.

"Dostanem najíst?" ozval se Shintaro, stále zcela vážný.

Otočila jsem k němu hlavu, když jsem si všimla, že jeho dotaz byl opravdu myšlen seriózně. "Co prosím?" zeptala jsem se pro kontrolu. Určitě jsem se jen přeslechla.