Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Zase jednou v žumpě...

"Máš něco s mozkem, ty debile?" zavrčela jsem po chvíli. Zaškubala jsem rukama, jestli se náhodou nebudu moct hnout o něco víc, než o dva ubohý cenťáky, ale ani za hovno. Bylo to moc utažené. Jediné, co se mi povedlo, bylo si zarýt si provaz hlouběji do kůže.

"To je dobrá otázka," uchechtl se cápek samolibě a línými kroky se přiblížil ke mně. "Obzvláště od holky, která se pere jako nějaký profesionální zápasník. Moc to k tvé hezké tvářičce nesedí." Sehnul se ke mně a s hlavou nakloněnou na stranu na mě civěl. Jeho jedovatě zelené oči klouzaly po mém obličeji, jako by snad poprvé viděl jiného člověka.

"Mám své důvody," odsekla jsem a odvrátila od něj pohled.

"Hmmm," zamručel chlápek jakoby překvapeně, popadl mě za bradu a násilím mě donutil se opět otočit jeho směrem. "A jakpak to jsou, má drahá? Pověz mi o nich," usmál se a odhalil své nádherně bílé zuby. Soráč, tohle se musí nechat, má hezký zuby jak zmrd. Zajímalo by mě, kolik ho to stojí prachů...

"Co takhle tvé roztomilá sestřička, hm? Patří tam?" narovnal se, ale svůj pohled stále upíral na mě.

Při zmínění Haruky mi přeběhl mráz po zádech. "...Co víš o mé sestře?" zavrčela jsem nasraně.

Z chlapíka se vyhrabal otravný smích. "Jen to užitečné. Je to tvoje sestra - respektive dvojče, vzorná studentka, krásná mladá holka, stejně jako ty. Podle všeho k ní chováš velice silné city, nemám pravdu?" zeptal se, přestože očividně už dávno znal odpověď. Netuším, kde získal tyto informace, a vůbec se mi to nelíbilo.

Popošel blíž ke mně a ukazováčkem mi přejel po líci.

"Nechceš přece, aby se jí něco stalo, nemám pravdu?" řekl rádoby konejšivým hlasem.

Srdce mi sevřela ledová ruka. "Nechmatej na mě, čuráku. Co to meleš za kraviny? To mi jako chceš vyhrožovat? Kdo si kurva myslíš, že jsi?!" ječela jsem po něm a snažila se předstírat rozzuřený tón, přestože mě docela vyvedl z míry.

"Oh, omlouvám se, asi jsem se ještě nepředstavil. Jak neslušné," zasmál se rádoby zahanbeně. "Jmenuji se Nishida Yuuto* (*Nishida je jeho příjmení)," řekl pyšně.

Kurva kde jen jsem slyšela jméno Nishida...Nebyl to jeden cápek z toho seroše? Jak se tam požírali lidi navzájem a borec tam zdrhal v aréně před obřím tupým chlápkem? Asi těžko...

"Možná jsi o nás už zaslechla," pokračoval Nishida, když si všiml, jak zamyšleně čumím na zem a nevybavuju si význam jeho jména. "Říká ti něco Yakuzácké odvětví vedené Nishidou? Sídlí relativně blízko."

Nemohla jsem si odpustit úšklebek. "A to máš jako bejt ty, ten vůdce? Jej, a to jsem si myslela, že Yakuza má nějakou úroveň..." uchechtla jsem se.

"Zatím ji vede můj otec, ale i on někdy bude muset odejít do penze. A jelikož jsem jeho nejstarší syn, do vedení po něm půjdu já," vysvětlil a namyšleně pozdvihl hlavu.

"To blahopřeju," pogratulovala jsem mu sarkasticky, "a co to má jako společnýho se mnou a Shinem?"

"Ah," vydechl, jakoby si na něco vzpomněl. "Tvůj přítel..." na rtech se mu rozlil spokojený úsměv.

"A kde kurva je? Kam jste ho odvlekli, sráči?" zeptala jsem se relativně klidným hlasem. "Jen ať vím, kdy sem naběhne a rozbije ti hubu," pokračovala jsem výhružně.

"Tvůj přítel," zopakoval chlápek podivným hlasem, "popravdě ani nevím, kde teď je. Asi si s ním někde hrají moji kluci."

Bože, kdybys věděl, jak to zní, ty idiote. Doufám, že Shinova prdel zůstane panna, jinak bude pěkně nasranej.