Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Zase s ní

Cítila jsem se neskutečně slabá. Jako by se z mého těla stal nějaký zasraný pudink. I malý pohyb bolel jako sviňa. Ale obklopoval mě jakýsi hezký pocit. Moc hezký pocit. Jakési příjemné teplo vycházelo zpoza mých zad a putovalo mi na břicho.

Zachumlala jsem se do předmětu, který jsem měla za peřinu, než mě do nosu udeřila podezřele povědomá vůně.

"Shine," zamumlala jsem rozespale, jakmile mi došlo, čí vůně to je, "jestli mě okamžitě nepustíš, kopnu tě do koulí."

"No to je milé," ozval se úplně jiný hlas. "Já se tady k tobě tulím a ty myslíš na někoho jiného?"

"H-Haruko?!" vypískla jsem polekaně a pokusila se otočit.

Haruka ale byla rychlejší. Zvedla se na všechny čtyři a zaklínila mě pod sebou. "To se mi nelíbí."

"Já jsem...j-já.." koktala jsem. Zahleděla jsem se na sebe a všimla si zdroje té vůně.

Z nějakého důvodu jsem byla oblečená v Shinově mikině.

"Svlíkej se," poručila mi a začala tahat za lem jeho mikiny, div ji neroztrhla.

"P-Počkej...Haruko!" zakňourala jsem jako malé dítě.

Haruka ze mě servala jeho oblečení a pohodila ho na zem.

Chtěla jsem něco namítat a okřiknout ji, že by se takhle k jeho věcem neměla chovat, ale při pohledu na její obličej jsem kurevsky rychle změnila názor.

Probodávala mě ublíženým pohledem, ze kterého zároveň čišel neskutečný hněv. "Slíbílas mi, že tam budeš jen chvíli," řekla překvapivě tichým hlasem. Čekala jsem, že po mě začne křičet, ale její hlas se nejistě třásl a tvář měla staženou v bolestech. "Říkala jsi mi, že se hned vrátíš," zamumlala tiše a já si všimla, jak se jí zaleskly oči.

"No...to jo, ale..už jsem tady, ne?" usmála jsem se nevesele a vyprostila své ruce z jejího sevření. Prsty jsem jí přiložila na tvář a palci ji pohladila po kůži.

"A co je tohle?" zeptala se Haruka a jemně mě uchopila za zápěstí. "Kdo ti to udělal?"

"Eh, no...b-byla to mafie...Tohle je ještě dobrý," zasmála jsem se nervózně. Měla jsem modřiny a škrábance od toho provazu, kterým mě ten mamrd Nishida přivázal.

Viděla jsem, jak Haruka cvakla zuby, aby na mě nezačala řvát. Nedivila bych se, kdyby to nevydržela. "Shizuko, tohle mi nedělej!" položila se na mě a rukama mi zajela pod záda, aby mě mohla přitáhnout ještě blíž k sobě. "Měla jsem hrozný strach!"

"Já vím," pohladila jsem ji po vlasech a druhou rukou ji objala kolem pasu. "Omlouvám se. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti."

"A co tvoje starosti?!" okřikla mě a vtiskla mi na rty až skoro zoufalý polibek. Nedovedu to popsat, ale měla jsem pocit, jako by mě tou jednou pusou prosila. Nevím o co, prostě o něco.

"Shizuko," vydechla moje sestra posmutněle a znovu mě políbila na rty. Tentokráte silněji, dravěji, skoro až hltavě.

Zasténala jsem jí do polibku. Rukama jsem se jí omotala kolem krku a nechala její teplo putovat do mého těla. Její rty byly hebké a jemné, její pohyby šetrné. Ale přesto se mě dotýkala s překvapivou...cudností, jako bych se měla rozpadnout, když něco udělá špatně.

Jeden koutek úst mi vystřelil nahoru. "Už se bát nemusíš. Jsem tady," pohladila jsem ji po zádech.

Haruka mě sevřela ještě pevněji a hlavu mi zabořila do ramena.