Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Tři rány stačí

Mayu:

Všecko se odehrálo neskutečně rychle; zároveň však tak pomalu, jako by se celý svět pozastavil.

Ani jsem nedokázala postřehnout, co se stalo, než se mi na břicho vylila horká tekutina.

Vytřeštila jsem oči na svého bratra, co na mě mířil svou pistolí.

Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí takhle.

Kolena se mi podlomila. Než jsem stihla dopadnout na podlahu, někdo mě zachytil. Celé mé tělo bolelo.

Jia zoufale volala mé jméno.

Yuuto se smál. Tak moc se smál.

Při pohledu na svého bratra, který je rád, že umírám, se mi spustily slzy z očí. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Můj bratr by mě opravdu zabil. Tedy...on to udělal.

Otočila se na tu malou holku, která na mě hleděla skoro stejně vystrašeným pohledem, jakým já jsem hleděla na ni. Něco jí říkal.

V uších mi hučelo.

Viděla jsem, jak k ní Yuuto mluví. Mluvil tiše a klidně. Nerozrušeně.

Shizuka křičela. Jednotlivým slovům jsem nerozuměla. Její hlas se mi rozléhal v hlavě, i když jsem ho slyšela jak pod vodou.

Stočila jsem pohled na muže, který klečel Yuutovi u nohou. Odhodlaně se díval na svou dceru a volal na ni. Ona ho nevnímala.

Na tvář mi dopadly Jiiny slzy. Hlavu jsem měla položenou na jejích stehnech a stočenou tak, abych viděla tu scenérii.

Yuuto vystřelil.

Rána byla utlumena, sotva se kulka dostala tomu muži skrz lebku do hlavy. Můj bratr mířil na spánek, kde je lebka nejtenčí. Chtěl, aby byl na místě mrtvý. Nebral zajatce.

Mužovo tělo bez života pokračovalo v trajektorii kulky, takže se skácel na stranu.

Shizuka začala ječet. Ječela tak moc, až to neznělo jako člověk. Křičela a plakala, až se mi ty bolestné, srdcervoucí zvuky zarývaly hluboko do mé vlastní duše.

Můj bratr tu holku opravdu chce zničit.

Jak zabijete člověka, aniž byste ho zabili?

Špatně se mi dýchalo. V puse jsem cítila železitou pachuť krve, která mi pak vytékala i z koutku úst.

Zalapala jsem po dechu. Jia mě hladila po vlasech a dokola opakovala, že je pomoc na cestě. Dokola a dokola, přestože už to není potřeba. Je moc pozdě.

Shizuka přeběhla ke svému mrtvému tátovi. Křičela a hulákala. "Tati, tati!!!" Vzlykala.

Yuuto jen poodstoupil, aby se mohl obdivně zadívat na své dílo.

Zlomené dítě, které pláče nad mrtvolou svého otce.

"Jeden dole, Shizuko," řekl hlasitě, aby překřičel její jekot. "Zbývají dva. S tvým přítelem budu hotov hned, to se neboj. Co si ale chci opravdu vychutnat, je tvoje milovaná...drahá sestřička," přikročil k Shizuce, která při zmínění své sestry ztuhla.

"Když zabiju i ji, jakože je to jen otázkou času, budeš jenom moje. Donutím tě se dívat, jak kousek po kousku trhám její nicotný živůtek na cáry a nechávám je odpadávat na zem, jako by to byly seschlé lístky růže. Ach, ano, krásná...křehká květinka, která postupně ztrácí jak na kráse, tak na dechu. Ta bolest bude teprve to, co tě doopravdy zlomí, zlatíčko. A pak..." zasmál se. "Pak už bude jenom...moje," řekl odporným, zvráceným hlasem, který jako by nebyl jeho.