Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Nikdy nepodceňujte sesterskou (...) lásku!!

Venku bylo vedro. A to takové, že jsem ve vlaku cítila jen směsici potu a parfému. Všichni vytahovali kapesníky a otírali si čela a krky. Nikdo se ani nepokoušel dělat výtržnosti, jelikož by byl během dvou sekund úplně promočený potem.

Tak jsem se na to vysrala taky.

Ze stanice do školy to bylo ještě horší. Cítila jsem se jako těsto na palačinku, které někdo právě mrsknul na pánev. Něco nechutného.

"Yo," zdravil mě už od školní brány Shintaro, můj nejlepší kámoš, taky trošku rebelík... Taky se dneska rozhodl přeskočit matiku - na co by mu byla, když má kompletně celou rodinu v zahraničí a rozhodně se nebude živit počítáním rovnic, když bezpečně ovládá pět jazyků.

Přestože je Shin výtržník, nikdy nebyl v průseru jako já. Jeho rodiče jsou totiž "tak trochu" vážení, takže by si nikdo nedovolil Shinovi zkřivit ani vlásek.

"Co se stalo, že jsi tu tak brzo?" šklebil se posměšně.

"To víš," odpověděla jsem se stejným úšklebkem, "musím dneska rozkopat hubu jednomu cápkovi, kterej mě sere." Pokrčila jsem rádoby lhostejně rameny a rty se mi zkřivily do přihlouplého úsměvu.

"Jo?" podivil se Shintaro předstíraně. "Tak to ti mile rád pomůžu," prokřupal si prsty ve výhružném gestu.

Vydala jsem ze sebe krátký smích. Shin byl celkem mlátička, takže se ho většina bojí. Navzdory svým studijním výsledkům, si Shin nenechal ujít jakýkoli konflikt. Jako já... Bitka je nejlepší způsob na vypuštění páry.

Shin se pousmál a odhalil své perfektní zuby. Opravdu - bezchybně rovné, zářivé perličky.

Pak provokativně zamrkal a prohrábl si svou zlatavou hřívu.

Do prdele, chlapče, kdybych byla na kluky, tak do tebe jdu hned. Takový řízek...hmmm. Jako zralé ovoce - stačilo by jen utrhnout...

Shin byl celkem zvláštní. Svým vzhledem vypadal jako celebrita a známkami zas připomínal nějakého génia. Dovedl být děsivý, přímo hrozivý, ale zároveň hodný a pozorný. Nikdy jsem ho však nezahlédla s holkou po boku. Bylo mi to dost divné, jelikož byl Shintaro jeden z nepopulárnějších a nejžádanějších kluků na škole...

Rozhodně to ale nebyl nějaký podělaný playboy, který střídá partnerky jako spodní prádlo.

Věděl i o mých citech k Haruce, ale vůbec mě neodsuzoval. Snažil se mě podporovat.

"Oi, Shine," oslovila jsem ho.

"Ano?" podíval se na mě zvědavě.

"Jak je kurva možný," začala jsem," že tak zlatej kluk jako ty nemá holku?" rukou jsem mu přejela po rameni, abych potvrdila své tvrzení.

Shin si odfrkl. "Vztahy...na to nemám čas," řekl pohrdlivě. Jeho tón mi ale přišel více, než předstíraný. "Jaks na to přišla?"

"Ani nevím," sklopila jsem pohled.

"No," uchechtl se Shin a poplácal mě po hlavě. "Asi bychom měli jít."

"Rozkaz, pane!" zasalutovala jsem sarkasticky a jemně ho udeřila do hrudi.

Pomalu jsme se vydali k hlavním dveřím. Prošli jsme alejí z kvetoucích sakur, jejichž růžové lístky bily do očí.

Mohla by to být i romantická procházka - kdybychom nešli do školy.

Shin si líně přehodil tašku přes rameno a znovu si prohrábl vlásky.

"Ale prosím tě," zaslechla jsem pobavený klučičí hlas. "Nesnaž se tvrdit, že by se ti to nelíbilo, Haru-chan."