Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Nehraj si s ohněm

"Jakej problém?" ozvala jsem se pobaveně. "Tvoje máma přišla na to, že se díváš na porno?" zachechtala jsem se. "Tak jí řekni, že se moc omlouvám, že jsem tě to naučila."

Shintaro mlaskl do telefonu. "Tak vážný to není," zasmál se. "Akorát po nás jde hromada mafiánů, ke kterejm patřili ti sráči, co jsme je zmlátili. Nic vážnýho. Akorát už mě pěkně serou, jak mi neustále pochodojí kolem baráku a čumí mi do oken. Cítím se jako puberťačka, která postupně ztrácí čest."

"Jenom cítíš, jo?" podivila jsem se. "Nechtěls snad říct, že se cítíš v nebezpečí a potřebuješ svého prince na bílém koni, aby tě zachránil, maličká?" řekla jsem dramatickým tónem.

"Si piš, že potřebuju." zapojil se do hry. "Až na to, že můj princ si to momentálně rozdává se svou sestrou. Tak se koukej oblíct a za půl hodiny se sejdem v parku. Nějaké námitky?"

"A co takhle, kdyby sis vzal Daisukeho?" zeptala jsem se a poškrábala se na krku. Moc se mi nechtělo se rvát. Zrovna ne teď, když tu jsem sama s Harukou...Ah, bože.

Při zmínění Shinova staršího bratra jsem se však musela otřást. Měřil skoro dva metry a měl sílu jak dva dospělí chlapi. Když jsem byla u Shina doma a Daisuke nebyl zrovna ve škole nebo na basketu, pravidelně se stávalo, že mě chytil za pas a vyhodil mě do vzduchu a zas chytil, jako bych byla mimino, které nic neváží. Děsil mě tím.

"Klidně, ale to ty budeš za sraba, co se bojí následků svých činů," ozval se Shintaro. Jeho slova mi připomínala mého dědu, kterej mi vždy kázal do života a sděloval mi takováto moudra.

"Nejsem žádnej srab," bránila jsem se.

"Mimo to, Daisuke je venku s kámoši. A navíc - ty jsi lepší lákadlo."

"Lákadlo?"

"No jistě. Vezmi si nějakou fajnově krátkou sukničku a velkej výstřih a já ti ukážu, že všechnu pozornost budou věnovat jen tobě. Já bych si je mezi tím hezky pěkně pokosil."

"Ty jsi ale kus kreténa," zasmála jsem se.

"Náhodou! Víš jak dobře by-"

Svou větu nedořekl. Místo toho se však ozvala rána, jako by někdo praštil do tabulky skla a ta se rozpadla na tisíce kousků.

"Hmm," zamručel Shintaro zvědavě. "Zdá se, že mi ti zmrdi hodili do okna cihlu," zasmál se.

"...Děláš si prdel?" zeptala jsem se. Tady končí žerty, chlape.

"Ani ne," řekl, jako by nechápal, z čeho jsem rozrušená. "Počkej, je na tom něco napsané..." dodal a chvíli jen mručel, jelikož luštil písmo. "Je tam: 'Za hodinu buď na opuštěným dětským hřišti a vem s sebou i tu holku. Jestli ne, podpálíme ti barák.'"

"Střílíš si ze mě, nebo je to tam fakt napsaný?!" vyjekla jsem.

"Mám ti kurva poslat fotku, nebo co? Tos neslyšela, jak mi rozjebali okno?" smál se.

"Jdu se převlíct. Za chvíli se sejdem v tom parku a promluvíme si," ignorovala jsem jeho narážky a rychlým krokem vyrazila do pokoje. Schody jsem brala po dvou, takže jsem se pochopitelně skoro rozbila při několika zakopnutích.

"A o čem?" nechápal Shin. "Je to banda neinteligentních živočichů, kteří se nějakým omylem zapsali do lidské společnosti. Není co řešit, uklidni se."

"Ty debile, jestli jde o mafii, tak jsme v řiti!" rozkřikla jsem se a jednou rukou si nasazovala podprsenku. "Nemůžeš aspoň něco brát vážně?!"

"A proč bych měl?" řekl Shin naprosto lhostejně.

"Protože ti ty kurvy chcou podpálit dům, že by?!" okřikla jsem ho. "Musím jít. Za deset minut v parku."