Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Debilem se narodíš, debilem i umřeš.

"Odplata?" zopakoval Shin a líně se rozhlédl kolem.

Křoví kolem nás šustilo od toho, jak se jím prodírali další a další, oblečení stejně tmavě jako jejich vůdce.

"Smím vědět, za co by ta odplata měla být?" pokračoval Shintaro naprosto klidně, ne-li znuděně.

Shine, ty debile, jestli uvolníš pojistku, jsme mrtví.

"Za co?" zeptal se chlap před námi a pohoršeně rozhodil rukama. "Co takhle za to, že jste zmlátili tři naše chlapce? Jeden má zlámanou ruku, druhej lehkej otřes mozku a třetí přišel o dva zuby," vyjmenovával. "Takže je -"

"Zaprvé," přerušil ho Shintaro drze a ukázal na něj rukou se vztyčeným ukazováčkem, "měli možnost se bránit. A byli tři, my jsme dva. Za to, že to jsou zbytečné kusy hoven, my nemůžem. Zadruhý," zdvihl prostředníček, "žádnej konflikt by nenastal, kdyby neobtěžovali naši spolužačku a nepokoušeli se ji znásilnit," pokračoval Shin a zněl stále nasraněji. "A zatřetí," následoval prsteníček "co to kurva melete o otřesu mozku? Neměl by prvně nějakej mít?"

"Kdybyste je nechali na pokoji," zavrčel cápek, ignoruje Shinovu poznámku, " a nevšímali si, co dělají s tou holkou, nic by se teď nemuselo stát. Ale takhle..." pokrčil rameny a kruh kolem nás se začal stahovat.

Cuklo mi pravé oko. "Ta 'holka' je moje sestra, ty vyjebanej mrdkožroute! Jestli si myslíš, že bych vás nechala se na ni jen křivě podívat, aniž bych vám urvala ptáky a narvala vám je do chřtánu, tak jste na omylu!!!" zařvala jsem vztekle.

Chlap sebou trhl dozadu, jako by se fakt lekl. "Cos to řekla, ty malá-"

"A ještě jedna věc!" zahulákal Shintaro a potěžkal si cihlu v ruce.

On ji pořád drží?

"Můžu vědět, kterej z vás to hodil?" pokračoval Shin a zvedl cihlu nad hlavu, aby si ji ostatní mohli prohlédnout.

Z kruhu vystoupil další chlápek, pro změnu v černý mikině a červených šortkách a popošel před Shintara. "Já to hodil. Máš nějakej problém?"

Shin se sladce usmál. Jestli vám dobře slouží paměť, říkala jsem, že když se Shin sladce směje, tak je to v piči. Ale tohle bylo opravdu děsivé. Shintaro přivřel oči a vypadal jako dítě, které právě ochutnalo nějaké dobré jídlo. Vypadal opravdu nevinně a cizí člověk by si mohl myslet, že je to prostě jen nadšený mladý kluk.

Stejnou chybu očividně udělal ten chlap před námi. Jediné, co udělal namísto útěku, bylo to, že nechápavě naklonil hlavu a čekal, jak Shin zareaguje.

V tuhle chvíli jsem ale ani já nevěděla, co se Shintaro chystá udělat. Přestože jsem ho už viděla při mnoha běsněních, nikdy se nejevil takhle klidně. Vždy tam byl nějaký náznak toho, že praskne. Zacukalo mu oko, škubaly se mu rty, tak něco. Ale teď se nedělo nic.

"Ach jo," povzdychl si Shin, zadíval se na cihlu až lítostivým pohledem a udělal několik nenucených krůčků směrem k cápkovi.

Už byl těsně před ním, když náhle škubl rukou, takže cihla ve vzduchu opsala veliký oblouk a následně přistála na hlavě muže stojícího před Shintarem.

Ozvala se hlasitá rána. Shin zahodil cihlu, ale hned na to chytil cápka, kterej se snažil si přiložit dlaň k pěkně krvácející ráně, za ramena a násilím ho donutil se předklonit. V půli cesty se však chlápkův hrudník setkal se Shintarovým kolenem. Jako by toho neměl dost.

Shin muže pustil a nechal ho padnout na zem. Cápek se svíjel v křeči a chytal se za hrudník. Shintaro nečekal a sotva se cápek svalil na bok, nakopl ho do břicha.