Because I love him ~ Cz [Jungkook] ✓

*19*

Prudce jsem se od něho odtrhla. Nevěřila jsem tomu co se právě stalo. Nevěřila jsem tomu že mě Jack políbil.
Začal se ve mě vařit vztek.

"Co si o sobě jako myslíš?!" vykřikla jsem na něho a vlepila mu facku.

"Alenoták Kate nebuď taková" usmál se a položil jeho ruku na mé líčko. On se jako usmál? V takovéhle situaci?

"Jak taková? A už se mě nikdy víc nedotýkej!!" vykřikla jsem a vlepila mu druhou facku.

Byla jsem na něho tak moc naštvaná. Připadal mi fajn, no asi jsem se spletla. Co nejrychleji jsem odešla ztoho místa pryč. A ignorovala jsem jeho omlouvající se slova. Co si to vůbec dovoluje?

Když jsem dorazila do Dormu hned jsem se svalila do gauče. Byla jsem ze všeho tak moc unavená. Ale musela jsem zavolat ještě Kookiemu. No i když mu radši napíšu zprávu že jsem unavená a že mu zavolám až zítra. Mám totiž srach že na mě ten vztek pozná a taky jsem měla trochu upito.

Naštěstí to Jungkook pochopil. A já si mohla jít lehnout do jeho pokoje. Oblékla jsem si jeho tričko které jsem mimochodem měla až skoro po kolena, ale dobře se mi v něm spalo. A taky mě bavilo čuchat jeho vůni. Tak strašně mi chybí. Nejradši bych byla kdyby byl teď tady semnou.

I když jsem byla až na smrt unavená, nemohla jsem přestat myslet na to co se stalo mezi mnou a Jackem. Pořád se mi to honilo hlavou. Měla jsem radši poslechnout Kookieho a být jen s Miou. Kdybych ho poslechla nic z toho by se nestalo. Cítila jsem se z toho tak provinile dokonce i že jsem tímhle polibkem podvedla Jungkooka. Bylo mi z toho na nic. Jediná věc kterou vím je ta že s Jackem už nikdy nikde nepůjdu.

****

Ráno mě strašně rozbolela hlava, to zapříčinilo i to že jsem vstala tak brzo.
Vzala jsem si tedy tabletku a udělala jsem svou ranní rutinu. V hlavě jsem si odpočitávala dny Kookieho příjezdu. Ale pořád se mi to zdálo jako věčnost. Zdálo se mi to jako by to byl den kterého se snad nikdy nedožiju. Je normální někoho tak moc milovat? Nejspíše ano.

Když jsem dojídala zbytky snídaně začal mi brnět mobil. Byla tam zpráva od Jungkooka.

Jungkook: Ahoj Kate mohla bys mi zavolat na skype? Chci tě konečně vidět.

Ani jsem mu neodpověděla na zprávu a hned jsem zapínala notebook.

Skype

"Ahoj!!" vykřikla jsem do kamery když jsem spatřila jeho obličej.

"Ahoj Kate, strašně mi chybíš" řekl s úsměvem ale pak se ke konci věty vytratil. Hlavu sklonil dolů a hrál si s prsty.

"Ty mě taky Kookie, chci tě mít už u sebe. Ale zachvíli se vrátíš a budeme zase spolu" věděla jsem že to nebude tak úplně brzo ale nějak ho povzbudit musím.

Chvíli bylo ticho ale pak se mi po tváři začali koulet slzy a s tím i hlasité vzlyky.

"Kate nebreč já tě nechtěl rozbrečet. Slibuji že to vydržím" řekl.

"Kookie měl si pravdu" řekla jsem společně se vzlykama.

"V čem?" neměl v tom moc jasno.

"Že jsem měla být jen s Miou a né s Jackem" vyhrkla jsem a schovala si obličej do dlaní.

"On ti něco udělal?!" jeho hlas zněl naštvaně.

"Kookie nechci to řešit. Chci na to zapomenout" podívala jsem se na něj zkrze prsty.

"Kate ublížil ti?!" jeho hlas zněl naštvaně ale i naléhavě.

"Ne to já ublížila tobě!" vykřikla jsem a obličej jsem zase schovala do dlaní.

"Jak jako ublížila?" nechápal mě. Já bych se taky nechápala.

Nevěděla jsem jestli mu to mám říct. V mé hlavě teď poletovaly různé příběhy o tom co se asi stane když mu to řeknu. Bude dělat povik? Nebo pochopí že já za to nemohu?. Ne omil já za to můžu, neměla jsem s ním nikam chodit.

"Kookie promiň že si potkal zrovna mě, že ti tak moc ubližuju, chci abys věděl že tě miluju" řekla jsem mu a ukončila hovor...

Ahojj 👋 jsem tady zas ❤️ a další kapitola je na světě 💞. Tak snad za to i stojí. Snad si Kate nic neudělá jen kvůli jednomu zakázanému polibku. 😏 Ale to se dozvíme příště 👋❤️

❤️Nikisha❤️