Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

V časech zoufalství...

Shizuka sebou cukla v nevíře. "Tak to si asi děláš úplnou prdel, ne, ty dědku jeden senilní!!!" spustila na mého otce, který byl drobet otřesen jejími odvážnými slovy.

"Je to kurva můj táta!! Můj jedinej rodič a ty jako čekáš, že budu úplně v klidu, nebo co?! Tvůj zasranej kluk si prostě řekne, že si zpestří den jeho únosem, a ono to je vlastně úplně v cajku, že jo?! Jak by asi bylo tobě, kdyby se něco stalo tvojí dcerušce, huh?!" ječela a z očí se jí spustily dva silné potoky slz. "Jak by ti bylo, kdyby se nějakej zmrd snažil zničit tvou rodinu?!"

"Shizuko," řekl Shintaro konejšivým hlasem a přiložil jí ruku na rameno, aby ji uklidnil.

Ale dívka ho jen setřásla a rychle si otřela slzy z tváře. Nepomohlo to, poněvadž se tam okamžitě objevily nové.

Můj otec při zmínce mé osoby svraštil obočí a zamračil se. "Tvého tátu samozřejmě najdeme, hlupačko," řekl. "zachráníme ho; ale vy dva," podíval se na adolescenty, "nemáte ani nejmenší tušení, co to znamená pro naši organizaci."

"To teda kurva máme," zasmál se Shintaro. "Chorý vůdce nové generace unesl nevinnýho civilistu, protože proč ne. Je to jeho oblíbená volnočasová aktivita, jak se zdá," sykl. "Modlete se, aby ho někdo sejmul dřív, než umřete."

Můj táta se na něj podíval vražedným pohledem. Ale Shintaro ani necukl. Díval se na něj úplně stejně. Skákala mezi nimi elektřina, jak zuřili.

"Jaký tedy bude první tah, táto?" přerušila jsem jejich dohadování.

Za jiných okolností by mi vynadal, ale teď, když se jednalo o jádro organizace, to nechal tak. Šlo tady o jeho syna, takže bylo jasné, že i on ztrácí kontrolu. "Víme, kam by ho mohl vzít?" zeptal se klidným hlasem, který se v takových situacích naučil používat.

"Jo," řekl Shintaro. "Do starýho skladu kousek od přístavu," řekl pevně a podíval se mým směrem. "Vím, kde to je."

"Kolik má u sebe mužů?" pokračoval táta rozčileněji.

Pokrčila jsem rameny. "To nemůžeme vědět, ale asi celou svou zoo," vyprskla jsem přezdívku jeho oddílu.

Táta přikývl a na chvíli se odmlčel. "Mayu, zjistíš, kolik lidí u sebe má a jestli si vzali nějaké zbraně. Pokud nesou ozbrojeni, bude to snadné, ale pokud ano, tak-"

"Tak to bude mayhem," dokončil Shintaro a ušklíbl se. "To zní zábavně."

Rudý Drak se na něj podíval jak na mentálně postiženého. "Vy dva zůstanete tady a počkáte, než se všechno vyřeší."

Shizuka už zase začala soptit. "Tak to teda ne. Já půjdu-"

"To nebyla nabídka, slečno," sykl táta. "Mayu, do hodiny čekám hlášení."

Zvedla jsem se na nohy. "Rozkaz," řekla jsem a přikývla. Jia už také byla na nohou.

"A odveď tady ty dva. Nechci je mít na očích," dodal ještě táta nevrle.

"A jo," začal Shintaro tím svým urýpaným hlasem. "Sejde z očí, sejde z mysli," pokrčil rameny.

"Jděte," vyhodil nás táta všechny.

Spakovali jsme se a já naše hosty vystrkala ven. "Musíte počkat v obýváku, pokud nechcete být umístěni do pokoje pro hosty. Jia se o vás postará. Pokud budete chtít něco k pití, řekněte si některé ze služebných. Já musím jít."

Nedala jsem jim ani prostor diskutovat. Nechtěla jsem se s nimi bavit.

Jiu jsem nechala napospas, takže se bude muset o ty děti postarat sama. Já mám jiné starosti.