Rodinné Pouto (YURI) [DOKONČENO]

Klid před bouří

"Já vím," přikývla jsem znovu.

Táta udělal pár kroků mým směrem, dokud se nepostavil přede mě. "Nechci, aby ti ublížil." 

Usmála jsem se. "Já vím," přikývla jsem. "Ale já se o sebe umím postarat," ujistila jsem ho. "A krom toho - mám u sebe teď Jiu. Kdybys viděl, co ta holčina umí, spadla by ti čelist," ušklíbla jsem se. Schopnosti mé současné ochranky jsou z velké části doposud neobjevené a já se nemůžu dočkat, až mi ukáže, co v sobě má.

"Potřebuješ opravdovou ochranu," řekl otec tvrdě. "Musíš se za někoho provdat." 

Jeho slova mě zasáhla jak dělová koule do žeber. "Já vím," přikývla jsem, když mi zase jen zopakoval jednu z mých mnoha povinností. 

"Kdyby sis vzala nějakého schopného mládence, mohl bych vám s klidným srdcem předat vedení nad organizací a nemusel se bát toho, že vás tvůj bratr zničí," řekl táta.

Sklopila jsem hlavu. Samozřejmě - vždycky jsou to dvě mouchy jednou ranou. Já budu mít zázemí a k tomu si táta zajistí dobrého nástupce. Nikdy nešlo jen o mě. Pokaždé je tam to "plus".  "Ano," přikývla jsem, zrak stále upřený k zemi.

"Mayu, potřebuju, aby ses brzy provdala za někoho schopného," pokračoval o něco něžněji. Slyšela jsem, jak mu křuplo v kolenou, když si ke mně přidřepl. 

Zvedla jsem hlavu a pohlédla mu do očí.

"Moc mě mrzí, že toho je na tebe tak moc," řekl nezvykle jemným hlasem. "Jsi moje holčička a já pro tebe chci to nejlepší," usmál se, čímž se mu zvýraznily vrásky kolem očí. 

Úsměv jsem mu opětovala, ale nic jsem mu na to neřekla. Stejně nebylo co.

"Přál bych si, abys měla partnera, jakého si zvolíš," mlaskl, "ale ne vždy to vyjde," svraštil obočí. 

Zhluboka jsem se nadechla. "Jestli se bojíš toho, že odmítnu nějakého nebohého kluka, kterého mi vybereš, tak se bojíš zbytečně, " ujistila jsem ho. "Já s tím počítám už od svých čtyř let, cos mi řekl, co znamená svatba," zasmála jsem se. Veselá jsem ale nebyla. 

"Já bych moc chtěl, abys byla v životě šťastná," řekl a rty pak stáhl do tenké čárky, jako by nevěděl co dodat. 

"Neboj se o mě," řekla jsem. "Budu v pohodě."

Naposledy se usmál, než se opět narovnal. "V to přinejmenším doufám," odkašlal si. "Tak a teď k hlášení z dneška: neděje se absolutně nic. Tak klidný den jsme neměli už dlouho," řekl a opět se otočil k oknu. "Všechno šlape, jak má." 

"To mě mrzí," řekla jsem a zvedla se ze židle. "Protože jestli ten den bude opravdu tak nudný, tak se zcvoknu. Ani já dnes neměla pořádnou zábavu," zasmála jsem se. "Asi vytáhnu Jiu někam ven." 

"To zní jako dobrý nápad," otočil se ke mně táta naposledy. "Jen na sebe dej pozor," upozornil mě.

"Tati, chodí mi za zadkem smrtící arzenál zbraní. Jsem naprosto v pohodě, Jia se o všechno postará." 

"Jen aby," vydechl můj táta, ale to už jsem otvírala dveře, abych mohla zase ven. Potřebovala jsem na vzduch. "Ahoj," rozloučila jsem se s ním a vyšla z jeho kanceláře ven.

K mému překvapení k těm dvěma gorilám přibyla jedna další. Sice byla o něco menší a celkově drobnější, ale dost možná ještě smrtonosnější. Kaštanové vlasy měla opět stažené v ohonu a na sobě tričko, vojenské kalhoty a těžké boty.

Jia stála přímo přede mnou s rukama v bok a nervózně podupávala nohou. 

"Zdravím," pozdravila jsem svou ochránkyni. "Jak se vede?" 

"Slečno Mayu," začala poněkud naléhavě. "Obávám se, že máme potíže."

Zamračila jsem se. "Jaké potíže?" 

Jia několikrát zamrkala, jako by nevěděla, co má vlastně říct. Její zlatavé oči se teď zdály být až hnědé, jak potemněly. "Na váš telefon se několikrát pokoušel dovolat Shintaro. Omlouvám se vám, ale vyslechla jsem hlasové zprávy, které tam zanechal, když se mu nikdo neozval a jsou v nich dost znepokojivé informace." 

Mlaskla jsem a protočila oči. "Co ten otrapa chce?" Rozešla jsem se po cestičce kousek dál, aby nemusel být další rozhovor vyslyšen nechtěnými lidmi. 

Jia se ke mně přidala a kráčela po mém boku. "Zdá se, že nejde tak úplně o to, co chce on, ale co chce váš bratr. Všechny zprávy zahrnovaly jeho jméno...nebo aspoň nadávky na jeho osobu." 

Všechny svaly v mém těle se stáhly a já zamrzla na místě. Vrhla jsem na Jiu znepokojený pohled a hledala v jejím obličeji bližší informace. Nic jsem - velice nečekaně - nevyčetla. 

A ten podivný mrazík se mi ze zad rozšířil do celého těla.