Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

4. Princ a mrtvola

Naopak s Malfoyem to bylo čím dál horší.

Po té noci byly  jeho nenávistné pohledy mnohem častější. A nejen pohledy...

Když zjistil, že jsem se oficiálně stala kamarádkou jeho úhlavního nepřítele Harryho Pottera, na jeho žebříčku nepřátel jsem stoupla o několik příček výš.

Nevím, proč má ten kluk neustále pocit, že bych se mu snad měla klanit pokaždé, když se spolu ocitneme v jedné místnosti. Což by mělo být více méně skoro pořád, jelikož jsme spolu měli všechny hodiny stejné.

Zajímalo by mne, který chytrolín vymyslel, že Nebelvír a Zmijozel budou mít společné vyučovací hodiny.

Ale proto, že ke mně Draco zastával takový postoj, já jsem mu dávala jasně najevo, že on mi nestojí ani za pohled. Což se mu očividně nelíbilo. Nejen že dělal naschvály mně samotné, ale rozšířil to na celé naše trio Rona, Harryho a mě. A naschvály většinou končily odebíráním bodů Nebelvíru.

Docela dlouho mezi námi panoval jakýsi klid, pokud by se to tak dalo říct, dokonce i po tom, co měl Harry za sebou svůj první zápas. Po tom, co jsme vlastně díky němu vyhráli nad Zmijozelem.

Vánoce jsem slavila hezky po mudlovsku doma u rodičů, takže jsem měla od toho blonďatého nadutce na chvíli pokoj. A když jsem se vrátila do Bradavic, zjistila jsem, že po dobu mé nepřítomnosti si našel novou oběť na šikanování. Byl to Neville a celkem mi ho bylo i líto. Nejradši bych si to s Malfoyem hned vyřídila, ale trochu jsem byla ráda, že jeho předmětem zájmu nejsem teď já, zrovna když jsme s Ronem a Harrym luštili jistou záhadu o kameni mudrců.

Ale klid v naschválech na naše trio netrval tak dlouho, jak jsem doufala, že bude...

Třeba jako dnes v noci, když jsme byli tajně u našeho přítele Hagrida, klíčníka a šafáře Bradavic, jak se on sám hrdě nazýval. Věděli jsme, že kdyby někdo zjistil, že jsme po večerce venku z útrob Nebelvírské věže, natož venku z hradu, vyloučili by nás. Ale riziko bylo minimální, protože jsme samozřejmě měli Harryho neviditelný plášť, který dostal k Vánocům od neznámého přítele, jak měl napsáno ve vzkazu, který byl přiložen k daru.

To teď ale není podstatné, ani to, co jsme k Hagridovi přišli řešit v tuto pozdní hodinu. Důležitější je fakt, že nás přistihl narušitel, jehož bujné kadeře zářily i v té tmě, která již dávno přikryla pozemky hradu. Blonďatý nadutec Malfoy.

Ihned jsme se za ním vydali zpět do hradu, ale nikde jsme ho neviděli.

"Ten hnusný slizký had!" rozčilovala jsem se. Ron protáhl obličej strachy a kýval na souhlas.

"Já tomu nerozumím. Je to tak zlé?" ptal se nicnetušící Harry.

"To tedy je..." podotkl Ron, dívajíc se před sebe a ztěžka polkl. My jsme se otočili jeho směrem a já okamžitě strnula. Před námi stála ředitelka naší koleje. Ale moje obavy vystřídal vztek, když se vzápětí za ní objevil ten floutek s očima barvy nebe za bouřky a potěšeně se usmíval. Kdyby to nebyl zrovna Malfoy, pomyslela bych si, že má docela sladký úsměv. Okamžitě jsem zahnala své myšlenky a zaťala ruce v pěst. Kdyby tu nebyla profesorka McGonagallová, už bych si to šla s ním vyřídit. Takhle jsem pouze odtáhla pohled a poraženě se vydala za ostatními do učebny přeměňování.

Malfoy se celou dobu tvářil nadmíru spokojeně, když nás profesorka kárala a odečítala nám desítky bodů. Ve výsledku jsme vlastně mohli být rádi, že nás nevyloučila, ale v tu chvíli mi to přišlo nespravedlivé.

Tvářil se spokojeně ale jen do té doby, než paní profesorka sdělila, že všichni čtyři dostaneme školní trest, bonzáky nevyjímaje, jelikož se také nacházel mimo svou kolej. Výrazy se vyměnily a momentálně jsme se spokojeně tvářili my tři. Jeho výraz byl k popukání.