Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

129. Útěk z Azkabanu

Ráno jsem se vzbudila celkem časně, přesto na mě již Harry s Ronem čekali ve společenské místnosti.

"Co se děje?" zastavila jsem se v půlce kroku.

"Tohle bys měla vidět" řekl Ron a Harry ke mně natáhl ruku s novinovým plátkem. Se svraštěným obočím jsem překonala poslední kroky k nim a vytrhla Harrymu Denního věštce z ruky.

Hromadný útěk z Azkabanu...

Střelila jsem po ostatních pohledem a pustila se do čtení.

Uprchlo deset vězňů... zorganizoval Sirius Black... bratranec uprchlé Bellatrix Lestrangeové...

Článek, v němž bylo Popletalovo vyjádření k dané situaci, obviňoval Siriuse, že útěk vězňů měl na svědomí on.

"Harry musíš se spojit s..." odmlčela jsem se a rozhlédla se po místnosti. "Pojďte, jdeme na snídani" zhodnotila jsem situaci a bez meškání vykročila k průchodu z věže.

"Musíš se spojit se Siriusem" zašeptala jsem, když jsem si byla jistá, že nás nikdo neposlouchá.

"Nemyslím si, že by o tom nevěděl... Řád ho o tom už určitě informoval" sdělil mi mírně frustrovaně. Štvalo ho, že nemůže být se svým strýcem více v kontaktu.

"Myslíte, že to má na svědomí Vy víte kdo?" zeptal se Ron. Střelila jsem po něm pohledem.

"Kdo jiný" odpověděl za mě Harry.

Když jsme vešli do Velké síně, šustění novin bylo nepřeslechnutelné. Každý to četl. Pár studentů se po nás zvláštně podívalo.

"Popletal věděl, že k tomu dojde" sdělila jsem klukům a rozhlížela se po místnosti, abych zhodnotila situaci, co si o tom myslí ostatní. "Nechá nás povraždit, protože se bojí" řekla jsem a sjela pohledem ke Zmijozelské koleji, abych se ujistila, že jistá skupina již dnešní vydání Denního věštce četla.

"Harry" přerušil ale můj tok myšlenek někdo jiný. Obrátila jsem svůj zrak na Seamuse, který stál za námi s výrazem plným lítosti.

Všichni se na Seamuse dívali, Zmijozely nevyjímaje.

"Já se ti chci omluvit..." vysoukal ze sebe spolužák. "Teď už i máma říká, že Věštec píše nesmysly... Takže tím chci vlastně říct, že ti věřím" řekl a já si uvědomila, že po celou tu dobu jeho monologu bylo ve Velké síni úplné ticho.

Harry nevěděl, co na to říct, a tak jen pokývl hlavou a šel si sednout ke stolu. Ron se k němu přidal, očima stále sledujíc Seamuse.

Já jsem očima sjela zpět ke Zmijozelské koleji, abych si vyměnila jeden zmučený pohled s Dracem, a poté se přidala ke stolování.

"Zítra po vyučování mimořádná schůzka" pronesl Harry tiše. "Musíme..." chtěl pokračovat, ale zřejmě nevěděl, co říct. Stiskla jsem mu ruku na znamení, že rozumíme a není potřeba nic vysvětlovat.

"H-Harry?" ozval se Neville, který seděl vedle nás. Když jsme k němu otočili všichni tři zrak, trochu znejistěl.

"Mohl bych s tebou potom mluvit? O samotě?" zadíval se na mě a na Rona. Harry se na nás podíval a já sklopila zrak. Neměl by se na nás pořád ohlížet.

"Jasně" vysoukal ze sebe můj obrýlený kamarád a poté se s Nevillem domluvili na místě a času. Zajímalo mě, o čem chce Neville mluvit, ale vzhledem k tomu, jak se s výrazem plným hrůzy díval na noviny, které ležely na stole, zřejmě se to týkalo Azkabanu.

První vyučovací hodinu jsem měla volnou vzhledem k mému odlišnému rozvrhu oproti klukům, takže jsem se s nimi rozloučila a zamířila do knihovny, kde jsem se hodlala rozptýlit přípravou na NKÚ.