Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

91. Středobod mužské ješitnosti

"Já absolutně nechápu, co ti přelítlo přes nos!" vyštěkla jsem na Draca po dlouhé chvíli.

Už jsem to nevydržela. Odložila jsem knihu a obrátila se na něj.

Blonďák se na mě zpod řas podíval a nadzvedl jedno obočí. Poté hlasitě vzdychl, jako bych ho nesmírně otravovala a narovnal se v posedu.

"Učím se, když dovolíš" pronesl arogantně.

Nechápavě jsem se zamračila.

"Kdyby ses chtěl učit, nesedal by sis sem" trvala jsem na svém.

"Tak co po mně chceš?!" zakroutil otráveně očima.

"Já?!" zazpívala jsem o oktávu výš. "Očividně chceš něco ty, když sis sem sedl... Mně jen nejde do hlavy proč se chováš tak, jak se chováš" dodala jsem a opět zabořila nos do knihy.

Chvilku bylo ticho a já měla velké nutkání se po očku na Draca podívat.

A zrovna ve chvíli, kdy jsem byla rozhodnutá to udělat, promluvil.

"Co je mezi tebou a Viktorem?!" vyhrkl a já vzhlédla.

"Jsme jen kamarádi, to přeci víš" pokrčila jsem rameny.

"Nechováte se jako kamarádi" procedil skrz zuby.

"Tak tohle ti vadí?!" pochopila jsem konečně. "Nemáš důvod žárlit" pozvedla jsem koutky.

"Ty se mi vysmíváš?!" zeptal se a zrudl vzteky.

"Ano" zahleděla jsem se mu do očí, abych mu dala najevo, že se chová směšně.

"Asi jsi zapomněla, s kým mluvíš!" vypěnil blonďák a ještě víc se napřímil na své židli.

"Tebe si nejde splést" uchechtla jsem se.

"Snažíš se mě vytočit?!" zvedl se a stoupl si nade mě.

Opět jsem se zamračila a natočila hlavu na stranu. Chtěla jsem ho znovu popíchnout slovy, že se mi to už nejspíš povedlo, ale nechala jsem to viset ve vzduchu.

"Proč jsi tady?" zeptala jsem se místo toho.

"Sám nevím" odsekl a otřel se tak svým dechem o mou tvář. Potlačila jsem nutkání se zachvět.

"Nesmysl! Oba víme, proč tu jsi..."

"Tak proč se mě ptáš?" zabručel.

"Chci to slyšet od tebe!" pozvedla jsem hlavu.

"Já..." Draco přemýšlel, co mi odpovědět, ale naštěstí nemusel dlouho.

"Malfoyi... Hermiono?!"

Do uličky se přiřítil Harry, který mě zřejmě hledal a teď zůstal nechápavě koukat, co se tu děje.

Draco ode mě líně poodstoupil, jako by se nic nedělo.

Já jsem se mezitím protáhla pryč ze svého místa a přešla k Harrymu.

Doufala jsem, že si tak bude myslet, že mi tu Draco vyhrožoval.

"Co se tu děje?!" zeptal se mě tiše. Vypadal naštvaně.

"Vůbec nic, čím bys měl trápit svůj mozeček, Pottere" uchechtl se Draco a já po něm střelila pohledem.

"Mluvím s Hermionou" štěkl Harry.

"Draco se mě jen pokoušel zastrašovat, nic víc" pronesla jsem s nezájmem. Vlastně když vyjmu to napětí mezi námi, prakticky to tak trochu vypadalo. "Hledal jsi mě?" snažila jsem se změnit téma.