Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

1. Ztracena v bouři

Jela jsem poprvé do Bradavic, školy, o které jsem přes deset let neměla ani ponětí. Vlastně o ničem, co by bylo s mým nynějším životem spojováno. A přesto, i když bych měla být nervózní a být v ústraní, seděla jsem v kupé s pár dalšími budoucími prváky a nadšeně štěbetala o našem budoucím životě na škole jménem Bradavice. Popravdě, trochu jsem měla obavy, ale to je asi normální, když člověk zažívá něco zbrusu nového a neví, co má vůbec očekávat.

"A co říkáš ty na Famfrpál?" vytrhl mě z myšlenek kluk jménem Seamus. Dozvěděla jsem se, že on je částečně z mudlovské rodiny, takže jsem se necítila tak hrozně, když jsem věděla, že se nenacházím mezi kouzelníky z čistých kouzelnických rodin.

"Něco o něm načteno mám, pravidla, týmy a tak, ale sportu moc neholduji, tak uvidíme, až ho uvidím naživo" řekla jsem popravdě.

"Jsem zvědavý na Bradavické týmy, přeci jen, až se zařadíme do patřičných kolejí, budeme fandit svému týmu kámoši nekámoši" podotkl snědý kluk Dean. Zakoulela jsem očima.

"Do jaké koleje myslíte, že se zařadíte? Já vůbec nevím" řekla jsem frustrovaně.

"Já-já-já taky ne" vykoktal ze sebe baculatý klučina, který seděl vedle mě.

"Nebelvír, definitivně! Jsem si jistý" řekl Seamus. Už jsem se nadechovala pro odpověď, ale buclik mě přerušil.

"Po-počkat! Kde je Trevor?!" zpanikařil ten baculatý kluk jménem Neville.

"Kdo je sakra Trevor, Neville?" zeptal se Dean.

"Můj žabák" zahuhlal Neville zpod sedadla.

"Cože? Kabát? Jeho kabát se jmenuje Trevor?!" Seamus pozvedl jedno obočí na znamení, že ten kluk je padlý na hlavu.

"Myslím, že neříkal kabát..." nemohla jsem si odpustit poznámku. Všichni tři jsme zírali na Nevilla pod sedadlem a čekali, co se bude dít.

"Né. Ří-říkal jsem, žabák. Ne-ne-nemůžu ho najít" zakoktával se panicky.

"Neboj Neville. My se po něm podíváme" ujistila jsem ho, připravena jít hledat žábu po celém vagónu.

"Mluv za sebe. Já něčí ropuchu hledat nebudu." Seamus se víc zabořil do sedadla a založil si ruce na prsou. Podívala jsem se na Deana.

"Mě z toho taky vynech, Hermiono. Jděte si ho hledat s Nevillem sami" zvedl na obranu ruce. Vztekle jsem zafuněla a popadla Nevilla za loket.

"Pojď" vytáhla jsem ho z kupé a rozhlédla se na obě strany. "Ty se vydej tam a já na druhou stranu" nařídila jsem mu.

"A co mám jako dělat?" vypískl vyplašeně. Já jsem vzdychla.

"Ptej se ostatních a dívej se do rohů a skulin. Je to žába, daleko nedocválal, ale určitě na tebe nebude někde čekat tak, abys ho hned zahlédl" postrčila jsem Nevilla, jinak bych ho tu snad musela utěšovat, či co. Otočila jsem se a vydala se na druhou stranu. Prohledala jsem chodbu až na úplně druhou stranu.

Ostatními kupé začnu až z kraje směrem k tomu našemu. Dveře prvního kupé byly otevřeny, takže jsem tam vpadla a rozhlédla se. Seděli tam dva kluci.

"Neviděli jste tu žábu? Jeden kluk, Neville, ji ztratil" řekla jsem otráveně.

"Ne" řekl ten blíž ke mně. Jednalo se o zrzka, který měl na klíně krysu a zrovna se pokoušel o nějaké kouzlo, protože měl v ruce hůlku. Jelikož jsem byla fascinovaná vším, co se kouzelnického světa týkalo, ochotně jsem se přidala k té podívané. Bohužel se ale jednalo jen o nějaké prapodivné zaříkadlo, které zrzek neuměl. Neodpustila jsem si shodit jeho hřebínek, jak se naparoval před tím druhým klukem, a udivila tak oba dva svým naučeným jednoduchým kouzlem na opravování věcí. Ten druhý kluk s havraními vlasy měl totiž rozbité brýle.

"Jémináčku, ty jsi Harry Potter" došlo mi ihned, o koho se jedná. Četla jsem o něm všechno, takže mi bylo jasné, že měl do prváku nastoupit s námi. Byla jen otázka času, než bychom se setkali. Ten kluk je legenda. "Já jsem Hermiona Grangerová" představila jsem se mu, aby si mě též zapamatoval. "A ty jsi?" nakrčila jsem nos při pohledu na zrzka.

"Ron Weasley" zahuhlal s plnou pusou. Nebyl to zrovna hezký pohled. Překonala jsem svoje nutkání se oklepat a vstala, přeci jen, mám nějaký úkol. Rozloučila jsem se s nimi a pokračovala dál.

Ale ani v dalších pár kupéčkách jsem nepochodila. Někteří na mě byli i nepříjemní. Kde ten zpropadený žabák je! Doufám, že Neville bude mít větší štěstí.

Zbývalo poslední kupé, než bych došla k tomu našemu. Mělo zavřené dveře a já už nechtěla vcházet dovnitř a pátrat po žábě. Uvnitř seděli čtyři budoucí studenti Bradavic, tři chlapci a jedna dívka. Byli zabraní do rozhovoru, ale netvářili se u toho nijak nadšeně. Najednou se jeden z chlapců otočil směrem ke mně a já se setkala s jeho pohledem. Jeho oči měly barvu bouře a já se v nich naprosto ztrácela. Nevím, jak dlouho trval tenhle oční kontakt, ale přerušil ho on, jelikož si zřejmě ostatní všimli, že se nezapojuje do rozhovoru. A pak si všimli mě. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře.

"Eh ahoj, neviděli jste tu někde žabáka?" zeptala jsem se a rozhlédla se po prostoru.

"Hledáš přítele?" zeptal se ten s bouřkovýma očima a ostatní vyprskli smíchy. Stočila jsem svůj pohled k němu a zamračila se. Měl ještě klukovský obličej, ale i tak vypadal dokonale andělsky a jeho tvář mu lemovaly blond vlasy. Z jeho postoje vůči mě čpěla arogance. Pán bude asi namyšlený usmrkánek.

"Kdyby ano, tak o tebe by se rozhodně nejednalo" nenechala jsem se zahanbit a pevně semkla rty. Ostatní zmlkli a vykulili na mě oči. Blonďák se prudce zvedl ze svého místa a nakráčel si to ke mně.

"Kdo si myslíš, že jsi?!" prskal kolem sebe a stál blíž, než bylo třeba. Asi aby mě zastrašil a já ucouvla z jejich kupé.

"Rozhodně nejsem blonďatý nadutec" řekla jsem a zadívala se znovu do těch jeho bouřkových očí. Mezi námi bylo snad i viditelné napětí. Blonďáka zřejmě překvapila moje odhodlanost, bylo to poznat na jeho pohledu. Stále však vytrvával v očním souboji.

"Nech ji bejt Draco, ta ubožačka ti za to nestojí" ozval se za ním dívčí hlas a zmiňovaný kluk uhnul pohledem. Draco? Jako vážně? A pak že já mám praštěné jméno. Chtělo se mi zasmát, ale udržela jsem se.

"Ještě jsme spolu neskončili" zasyčel na mě a otočil se zpět do kupé.

"Tak zatím nashle, Draco" vydechla jsem a zavřela za sebou dveře dřív než by mě mohl proklít. Potom jsem se opravdu zachichotala. Letos to bude zajímavé...

Nevillova žabáka jsme nenašli.