124. Half Cup

211 20 5
                                    

Být doma s rodiči bylo fajn a jeden se tu cítil klidně a bezpečně, ale Vánoce s Weasleyovými mělo přeci jen své kouzlo.

Harry, který stále nebyl ve své kůži, se cítil líp v přítomnosti Siriuse.

Ginny byla ráda, že jsem přijela a konečně si má s kým povídat.

A Ronald byl nesnesitelný jako vždy.

Přesto jsme všichni byli rádi, že jsme pohromadě a snažili si užít každou chvilku bez toho všeho, co se děje venku.

S rodiči jsem se domluvila, že pojedu vlakem, a do večera jsem doma.

Všem ostatním jsem sdělila, že vlakem pojedu po obědě.

A proto nedalo moc práce lhát, jelikož to nebyla až taková lež.

Potíž byla v tom, že jsem nevěděla, jak odejít z domu sama, aniž by mě nikdo z nich nedoprovázel na nádraží.

Nakonec jsem do své malé lži přidala další a to, že si potřebuju ještě něco před odjezdem, který měl být údajně ve tři čtvrtě na dvě, zařídit, což mi zajistilo samostatný a nepozorovaný odchod před jednou hodinou.

Takže jsem teď seděla v Grimaldiho parku a poslouchala odbíjení hodin.

Hlavou mi mezitím proběhla spousta myšlenek. Několik z nich bylo o odchodu, což prozrazovaly několikery stopy ve sněhu, které jsem na pěšině vytvořila.

A teď, když hodiny utichly, jsem přidala další v definitivním odchodu. Zastavila mě až známá mátová vůně linoucí se z osoby, kterou jsem míjela.

Překvapeně jsem se otočila.

Draco stál nehybně, ruce v kapsách svého drahého kabátu. Vypadalo to, že by se mě ani nepokusil zastavit.

"Přišel jsi" hlesla jsem a ani se nesnažila skrýt překvapení.

"Ty taky" odvětil.

Na chvilku mezi námi zavládlo napjaté ticho.

"Můžeme si jít někam sednout, jestli chceš" vyhrkla jsem.

"Myslíš jako do nějakého mudlovského podniku?" nadzvedl obočí, od kterého jsem nemohla odtrhnout zrak, jelikož to byl zatím jediný pohyb, který mimo otevření úst vykonal. Mrknul vůbec za tu dobu, co tu stojí?

"Eh..." ovládla jsem svou nepozornost. "Jen jsem chtěla být milá..." vzdychla jsem a přešlápla na místě.

"A teď už nebudeš?" uslyšela jsem výsměšný tón. Střelila jsem po něm pohledem. O pár kroků se přiblížil.

"Tak mluv" štěkla jsem netrpělivě a nedala na sobě znát rozpaky z jeho blízkosti.

Draco naklonil hlavu na stranu a zadíval se na mě. "Beru to jako ne" odpověděl si na otázku sám.

"Přestaň do mě rýt, buď tak laskav" zamračila jsem se. 

"Těžko se tomu odolává" zabodl do mě ty svoje oči na maximum.

"Jak vidím, svátky u vás doma musely být něco, když ti Santa Claus nadělil novou dávku nesnesitelnosti" nakrčila jsem nos a trochu se odtáhla.

Draco se pobaveně zasmál a já se snažila nedat najevo, jak dychtivě lačním po tom zvuku.

"Hádám správně, že u tebe bych pod stromečkem našel lekci slušného chování?" vrátil mi úder. "Co tam našel Weasley?" zablýsklo se mu v očích a lehkým krokem překonal vzdálenost, která nás dělila.

Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračovánímKde žijí příběhy. Začni objevovat