Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

12.Wake up, Bucky

"Je...to jen...řetízek."

Muž pozvedl obočí a tázavě si prohlížel drobný stříbrný řetízek, který dívce visel z dlaně. Na něm byl zavěšen malý přívěšek do tvaru křídla.

Lehce jí pustil.

Nina se k němu předklonila a připevnila mu ho na krk. Nebránil se, jen sebou mírně cukal. Když byla ta věc na jeho krku, sevřel jí v dlani a přitáhl si ji blíž k očím.
Opravdu to byl jen neškodný přívěšek.

Zvedl hlavu na Ninu a dal jí tím najevo, že si žádá vysvětlení.

"To abys na mě už nikdy nezapomněl."

odpověděla blondýna tiše a upřela na něj co nejupřímnější pohled.

"Já jsem tvůj anděl a tohle jsou moje křídla."

Sáhla si do výstřihu a vytáhla ještě jeden stejný šperk.

"Až si jednou zas nebudeš nic pamatovat, podívej se na toto křídlo a to ti připomene, že nejsi sám."

On ale věděl, nebo spíše doufal, že na ni už nikdy nezapomene.

====

O vloupání do centrálního úložiště dat, které měla HYDRA ve své hlavní budově, uvažovala už dlouho. Nikdy tento plán ale neuskutečnila; nikdy neměla důvod.

Až teď ano.

Ležela na posteli ve svém pokoji a pozorovala rozpraskaný strop.

"Dnes je ti sedmnáct, holka. To to ale letí."
řekla si sama pro sebe a ušklíbla se.
"Tak by sis mohla darovat pár informací o HYDŘE."

Ke své nelibosti ale zjistila, že nic takového vlastně ani nechce.

"A o tom vojákovi."

Bylo to zvláštní, ale za tu kratičkou dobu si k němu ztihla vytvořit zvláštní pouto. Cítila, že jsou oba na stejné lodi.

Využívaní a nenávidění.

Ale důležití.

Jenže až předstaneme být důležitými,
přijde smrt.

Pomyslela si Nina trpce a vydala se ven z pokoje.

==

Za těch pár týdnů, co pro HYDRU pracovala, dobře věděla, jak to v archivech chodí.

Bylo to velké skladiště dole v patře -3, pečlivě střežené mnoha vojáky a přístupné jen pro lidi se zvláštním povolením, což Nina jakožto řadový agent neměla. Celý sklad měl také autodestrukční funkci, kdyby základnu někdo napadl.

HYDRA prostě uměla být tajemná.

Plán, jak se dovnitř dostat, vymýšlela Nina za pochodu, což nebylo nic moc. Jakobi jí ale bůh přál úkol splnit, těsně před vstupem do výtahu potkala na chodbě dva agenty nesoucí spoustu složek, oděných v uniformě s nápisem spojka pro záznamový archiv.

"Alliluyya!"
řekla si pro sebe nadšeně a svižným tempem se vydala k vojákům.

"Dobrý den, pánové!"
pronesla sladkým hlasem, když k nim přišla. Oba muži se rázem přestali o něčem přít a upřel na ní zrak.

"Brý den, krásná dámo! Můžeme vám nějak pomoci?"

"Zajisté ano,"
vjela si jednou rukou do vlasů a naoko nejistě se porozhlédla po okolí, na koho jí snad mohl někdo odposlouchávat.