[úvod]
Byla jsi mou první láskou,
ale já propadl tou sázkou,
mezi životem a smrtí.
Všichni jsme jen děti dětí,
kteří nikdy nevyrostou.
[próza]
Bez tebe vidím opravdovou realitu,
prosím, vrať se mi,
potřebuji zpět ty růžové brýle,
skrze které je svět hezký.
Kdybys jen sama věděla,
jak i jen dýchat bez tebe je těžký.
[poezie]
Už spolu nadále nemůžeme být,
tak mě alespoň se nech zabít!
Jelikož takhle to já nevydržím.
Na věky věků svůj dech zadržím,
jen když připluješ ke mě zpět,
nyní už spolu změníme svět!
Budeš plakat, já budu též,
budeš běžet? Klidně běž,
jelikož tvé stopy doženu,
a jednou si tě vezmu za ženu.
Tak nenechávej tuto šanci tonout,
a nechtěj své city jen tak vypnout.
Já jsem hlupák všech hlupáků,
avšak ze všech svých drobáků,
bych ti postavil království.
Jen pro tebe, plné radostí.
Znovu vás žádám výsosti,
nenechte mě propadnout marnosti.
Zoufalec se již ze mě stal,
svou duši jsem ďáblu dal,
opravdu už nevím, co dál.
[závěr]
Nechci si přiznat konec všeho,
nechci si přiznat, že jsi jeho.
Nechci si přiznat, že jsem sám,
nechci si přiznat, že už nic nemám.
S touto kapitolou jsem si dal opravdu záležet. Budu velmi rád za zpětnou vazbu. Na 140. část této sbírky se zaměřím na rakovinu. Též by to mělo být opravdu něco mnohem víc, než to předešlé.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
