Bláznův Deník

Kouření

Ranní káva, hustý dým,
dopřávám si každý den,
tyto dvě věci jsou jeden tým,
že je to nezdravé? Já to vím.
Tasím první cigaretu ven,
ta je na duševní klid,
už dávno to není pouhý sen,
tato věc postupně ničí lid.
Dopřeji si druhý krok k rakovině,
nevadí, i tak to saju plně,
jsem už na cílové rovině,
své životní náplně.
Co tím vůbec docílím?
Proč se s něčím takovým procítím?
Já.. stavím budoucnost z popela.

Dal jsem tomu moc, kterou nemá,
nyní mě kouř objímá pevně,
šedá kůže, polovina lidí mě nezná,
už nemohu vyžít levně.
Krabička nestačí.
Srdce mě zatím netlačí,
ale co mou hlavu vytáčí?
Strach, když oči vidí prázdno,
když je v obalu vidět na dno.
Všude zavřeno, není kam jít,
má psychika však ví,
že bez nikotinu se nejde obejít.
Tělo se začíná třást.
Zkusíme tedy znovu - přestat,
ale nesmí mě už nervy trestat.

Víte kdo velmi rád zašel?
Velmi nechutný a krvavý kašel.
Zle se mi dýchá, v hrudi mě píchá,
bolestí padám na kolena.
Červená smrt vychází z hrdla,
proč jsem pokračoval?
Když hlava tvrdla.
Plíce, proveďte poslední nádech,
a padněte jako všichni ve stádech,
ženoucí se s rakovinou za lepším.