Bláznův Deník

Propriocepce

- Jedná se o schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností (polohocit). Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd.

Dle pravdivého příběhu.

Znavená, zmatená,

proč náhle ta proměna.

Fyzicky zdatná, nikdy vadná,

proč nyní jsem ta špatná?

Po sobě jdoucí konspirace,

nyní - čeká mne operace.

Nervy, projevují se ladně,

hlas mi přeskakuje snadně.

Musím jít spát, na nic nemyslet,

zavřít oči, již nic už nemuset.

Noční můry mě zasvěcují,

nemohu, nejde to,

nerozsvěcuji.

Vidím, dokonce cítím,

paže samovolně se hýbat,

děsím se s nočním sžitím,

jak dlouho tu budu bývat?

Nohy, se mi podlamují,

zem se mění v ledy,

které se prolamují.

Tak povězte mi tedy,

co se to vůbec děje?

Proč se mi tvář nesměje?

Vnitřní prázdnota, první setkání.

Protivný sen, je už po něm,

jen počkat, co je s mým pohybem?

Není to zapříčiněno jen pobytem,

v mé posteli?

Avšak svaly se mi uzavřeli,

těžce se mi stojí,

proč ho neovládám sílou mojí?

Kdo ví..

Psycholog si rady neví,

hysterie? Se brzy projeví.

Studují mne, snaží se zkoumat,

jen mně pomalu přichází kómat.

Musíte prosím rychle konat!

Přemýšlejí nad náhradní plící,

zapomínám dýchat, jsem ta bdící.

Nevědí si rady, již se nepohnu?

Nikdy svou ruku už neohnu..

Viděli mě mrtvou, smutné,

pro můj život bylo velmi nutné,

využití vlastní vůle!

Předcházení té veškeré smůle.

Oči, ty mi pomohly se soustředit,

na své vlastní paže,

již mi to jde snáze,

ale stále bez citu.

Děsivý, avšak neutrální pohled,

nemohu mít o sobě moc rozhled.

Bez neustálého myšlení,

se mi může dostat šílení.

Kéž by všechno bylo mýlení,

a pouhé smyšlení..

Hýbu se jako naučená,

podle divadelní hry,

o životě jsem poučená,

s potkáním prohry.

Nyní se vracím do kolejí,

kterými jsem kdysi chodila,

oči se mi často koulejí,

při pohledu na svá chodidla.

Bezvýrazná paní,

která zapomněla na smání.

Co však mé tělo nejvíce raní?

Ach ta duševní prázdnota.

Je obrazné tělo mé,

po té již jen samota.