Dnes splníme přání pro čtenářku, která si vyžádala ztrátu blízké osoby. Bylo jedno, zda ztrátu na konci vztahu a nebo přímo smrtí.. Nebudu dnes tak krutý a přijal jsem tuto žádost jako ztrátu osoby po vztahu.
Jinak jsem zas o rok starší, snad moudřejší. A moc se těším, kam tuto sbírku dotáhneme do mých dvacetin? (:
K jednoduchému úvodu,
nechávala to na náhodu,
nyní to svádí na nehodu.
Proč se to tedy stalo?
Za co to tedy stálo?
Dostala všechno, i to je málo,
stačilo říct jedna noc a dost,
než mě popadne zlost,
za její drzost.
Ignorace?
To je nějaká legrace?
Té dnešní generace?
Vypínám mobil, posléze házím,
vyhýbám se dalším nesnázím,
chci předejít falešným frázím,
po kterých se jako hlupák vracím.
V myšlenkách se ztrácím,
za alkohol peníze utrácím.
Nevím, jestli to byl její záměr,
udělat po tom všem tento závěr.
Záleželo mi na ní, i tak odešla,
toužil jsem po ní, srdce mi obešla.
Namísto lásky chtěla strpení,
aby mi mohla přinést utrpení.
Jsme již dospělí, není nám už pět,
zoufale se snažím najít cestu zpět,
předčítám si těch tisíce psaných vět,
a vzhlížím k tomu, když nám patřil svět.
Slzami doplňuji lahev po vodce,
začínám se měnit ve zmíněného sobce,
prý to se mnou začalo jít z kopce,
jsem volný, tak kdo chce?!
Už nikdy nebudu láskou života tvojí,
ne nadarmo se říká, že čas rány hojí,
rád přináším zprávu o baladě svojí.
I po uběhnutém roce, je srdce rozšlápnuté,
žíly v mém těle jsou po alkoholu napnuté,
kalhoty od té doby nadobro zapnuté.
Stále nechci s nikým nic víc,
už nikomu nevyjdu radši vstříc,
žádné nenazuji jako princ střevíc.
Jsem vlk samotář, vyju na měsíc,
stačila jedna zkušenost, než tisíc.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
