Snažil jsem se zachytit své dnešní prožitky z noci. Bylo to těžké popsat ale snad si tuto část užijete.
Těžko se mi usíná,
cosi ve mně hrkne,
když se světlo zhasíná,
potom mě myšlenka trkne,
že ve tmě nejsem sám.
Chodívám spát pozdě v noci,
s jedinou touhou,
usnout ihned, bez pomoci,
a přečkat tuto tmu dlouhou.
Bez energie, v posteli umírám,
zbývá mi jen pár minut.
Nechtěně se znovu probírám,
svou peřinou ovinut,
zas dech svůj pobírám.
Těžce se tomu rozumí,
měl jsem sen ve snu,
potápěl jsem se ke dnu,
bez dechu, kdo odpoví?
Jakmile jsem dopadl,
srdce se rozbušilo,
panice jsem propadl,
tím se to vyřešilo,
jsem vzhůru a živ?
Sedám si na kraj postele,
avšak něco tu nehraje,
cítím při sobě mstitele,
co to za pocit je?
Ztracen, v hlubinné tmě,
jsem u sebe doma,
už nemohu býti ve sně,
nemohu zažívat další kóma.
Cosi temného mě tahá,
krade mi přikrývku.
Ani chvíli to neváhá,
šeptá mou přezdívku.
Rychle, představuji si smrt,
nechť se probudím,
čepel mi dělá do břicha vrut,
ale já stále jen bdím.
2:55, nemám sílu spát,
nezvládám to,
nemohou si se mnou hrát.
Opakuji si své jméno,
které bylo drženo,
vzduchem?
Raději to vypouštím uchem,
musím odpočívat.
Nechybělo málo,
stačilo od 10 odpočítat,
a jsem chycen znovu.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
