Bláznův Deník

Já, blázen

Je na čase vylít si své srdíčko!

                    

Utápím se v chlastu, alkoholik,

je mi jedno chuť, ale za kolik,

mojí hlavě to škodí tolik,

mám hold smolík.

Občas si hraji na mrtvolu,

jen tak ležím, jako na molu,

a vyhlížím to, co nemohu mít.

Proč zrovna tímto musím být,

a zas jenom s fantazií snít.

Melodie mě do nebe unáší,

spoustu lidí mě nesnáší,

protože jsem odlišný.

Nevidím smysl ve škole,

slýchám slova typu ty vole,

máš v hlavě snad vymleto?

Ne, jen falešnost, bolí to,

opravdu už dost, nechci to,

radši budu to jelito,

který se odpoutá z řetězů,

a přidá se na stupeň vítězů,

kteří se odlišili od systému,

kterému,

stádo oveček stále věří.

Své síly si proti sobě měří,

jsou si rovni se zvěří,

už jen aby narostlo peří,

jejich zoufalému egu.

Kéž by byl rovný člověk člověku,

ne jako ve středověku,

nechci, aby to bylo do konce věků.

Štve mě, jak vnímám okolí,

takže když mi to mysl dovolí,

zase se odtud vyřadím.

Mezi trosky se zařadím,

s tajným zeleným nářadím.

Volná mysl, srdce tlukot,

okolo již neslyším ten hukot,

který mě nedokáže ovlivnit.

Chci více zefektivnit,

své myšlení mezi lidi,

kteří též vidí,

věci jako já.

Nechci žádný obdiv, slávu,

vy jste fanoušci, jste v právu,

soudit svého autora.

Jste moje opora,

od které si názoru vážím,

proto si svou tvorbu strážím,

a dále se snažím,

zlepšit svá zvolená slova.

Jsem sova,

která nic nesmí,

nespí,

není moudrá, nic neví.