Často nemám na nic náladu,
tak proto vám sdělím svou baladu.
Jsem tak často v prdeli,
že nepomůžou prášky, co jste do mě narvaly.
Nechlastám pro svoje potěšení,
protože jinak mi prostě líp není.
Stačí už jen narážka na mou osobu,
a změním se na tuhle podobu.
Vidím všechno jen černě,
cítím se na tomhle světě marně.
Co by se stalo, kdybych se zabil?
Byl by tu někdo, kdo by mě pohřbil?
Nebo jsou všichni jen náhražky,
a jsou taky už na prášky?
Proč mě nic nebaví, a všechno mě sere?
Kde se ve mně, všechna ta zlost bere?
Ostatní se baví na můj účet,
a já stále můžu jen mlčet.
Nikomu se mi věřit nechce,
protože mě každý zklame lehce.
Do všeho dávat naději a radost?
Prosím vás, co je to za blbost?
Slzami jen vypouštím svůj strach,
divím se, že ze mě ještě není vrah.
Jsem už jen já se srdcem uvězněným,
a se svým slabým tělem zjizveným.
Ruce svázané chybami a lestí,
nohy chycené minulostí..
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
