Bláznův Deník

Amnézie

Čekal jsem, nic známého nenašel,

doufal jsem, nikdo nezašel.

Brečel jsem, podpory se nedočkal,

Snažil se, a bolest získal.

Ruce, kdysi bývali zdravé,

nyní jsou od ran krvavé.

Proč to takhle dopadlo?

Jak mě něco takového napadlo?

Nešlo to jinak, mrzí mě to,

udělal jsem to tak, ničí mě to.

Nechci se soustředit na utrpení,

ale nedočkal jsem se varování.

Přepadlo mě to, zničeho nic,

ztratil jsem zbytek sebe, nemám už nic.

Vzpomínky se mi ztratily v hlavě,

proč, jsem na tom tak marně?

Ublížení mi paměť nevrátí,

jen můj život ještě víc převrátí.

Probudím se, je to tu znova,

spal jsem tvrdě, nebo jsem jako sova?

Netuším, už nic nevnímám,

ve svojí mysli, zas nic nemívám.

Co bylo včera?

Co se dělo kolem večera?

Pamatuji si jen bolest, zaskočení,

pokus o život ukončení..

Byl to sen, nebo snad dávná minulost?

Nepamatuju si to.. mám z toho zlost!

Prosím, chci si pamatovat,

na ostatní znovu vzpomínat.

Nechci žít takhle opuštěný,

když v mé hlavě nikdo není..