Bláznův Deník

Šikana očima trýznitele

Kdysi bylo ubližováno mně,

často jsem se schovával ve tmě,

jen aby mě otec nenašel.

Modlil jsem se, aby nezašel,

v opilosti večer do pokoje,

kde jsem ve strachu se boje,

pod peřinou byl schovaný.

Nebyl jsem nijak vychovaný,

proto nyní své chování,

mám jako dětské povolání.

Do krutosti k druhým skrývám,

to, že jsem byl často týrán.

Nechci projevit kousek slabosti,

než mi to přivodí další starosti.

Ptají se mě proč, proč ubližuji?

Co při tom na sobě pociťuji?

Nikomu odpovědět nemohu,

protože jedině tak pomohu,

k respektu vůči mě.

Vidím u ostatních v očích strach,

jako bych byl nějaký dětský vrah,

jen já se v nich vidím.

Tak, když doma potichu slídím,

abych náhodou svou přítomností,

nedostal od otce za trest pěstí.

Často je však přilepený na podlaze,

jako krvavá rána na obvaze.

Nechám ho tak poblitého,

již několik dní nemytého,

a od svého chlastu politého.

Musím krást, jelikož nemám jídlo,

divím se, že udržíme naše sídlo,

neboli byt.

Byl jsem tu častokrát bit,

a sousedé nikdy nic neudělali.

To se snad z mého otce podělali?

Ve škole, beru ostatním svačinu,

před učiteli nejsem doznán činu,

takže vlastně nenesu žádnou vinu.

Bojí se dospělým žalovat,

jelikož vědí, že mohu zmalovat,

jejich drobné obličeje.

Takhle to chodí den za dnem,

domu se vracím večer zadem,

s dalším novým nápadem,

koho zítra s partou napadnem.

Pro nějakou chvíli si dám zas pohov se psaním. Posledních 8 dnů jsem přidával přibližně 3-5 věcí denně. A došlo mi, že tím stejně nijak sledovanost nenavýším. Takže bude stačit, když přidám jednou za čas nějakou věc.

Takže pokud máte zájem, můžete se podívat i na mé ostatní sbírky, jelikož do nich vkládám mnohem více času, než do Bláznova deníku.