Beru prášky na zhubnutí,
do doby, než se mé tělo zhroutí.
Okolo mě jsou všichni hubení,
já stále nejsem, můj názor se nezmění.
30 kilo je pro mě stále moc,
anorexie, to je moje nemoc.
Ani pobyt v nemocnici,
nezabránil mojí váhové hranici.
Všude na sobě cítím obezitu,
i když si ostatní myslí, že není tu.
Anorexie se stala mojí kamarádkou,
jedině ona, je mou návykovou látkou.
Nikdo mi mou tloušťku nevěří,
a jejich těla, se stali mými soupeři.
Prosím, potřebuji jen pochopení,
a budu mít menší trápení.
Na kecy, ať neblbnu a prostě žeru,
nemůžu, na tohle vám prostě seru.
Doktoři se mnou nic nezmůžou,
jen uměle, na pár dnů mi pomůžou.
To šílené hubnutí, je i tak pro mě málo,
doufám, že mi to úsilí, za to stálo..
Všechny tyto básně jsou vytvořené pro otevření očí zdravých lidí. Stačí nemocné jen pochopit, ne je soudit, protože z většiny, za to vůbec nemohou. Děkuji všem za pozornost a podporu.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
