Měl by jsi se stydět,
jak nemůžeš vědět,
svou orientaci?
Co je to za generaci..
Já prostě nevím, co cítím,
ubrečeně v temnotě svítím,
kvůli odsuzování.
Mladí lidé se mi smějí,
když pouze po mně chtějí,
slyšet slova, kdy si nejsem jist.
Líbí se mi děvčata? Kluci?
Přemýšlím o tom ve dne v noci.
Jsem si jistý, že jsem půl na půl,
avšak pro mnohé zním jako vůl,
mé postoje jsou jasné.
Sám bych měl zkoušet,
ale jen pomalu se pouštět,
do sexuálních styků.
Nevím, jakých mají zvyků,
lidé stejného pohlaví.
Třeba se jen pobaví,
když vedle něj budu nahý.
Ach.. homosexuálem nejsem,
proč mi to přijde jako zlej sen,
a někdy mě to vzruší?
Proč to ostatní lidi tak ruší,
a proč ihned sami tuší,
že jsem čtyř procentní?
Sám nevím, jak mohou oni,
jsem na tom stejně, jako vloni.
Už vím, jak se cítí sloni,
v tom křehkém porcelánu.
Sám se totiž vnitřně lámu,
potřebuji svoji mámu.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
