Děsí mě, nemůžu být s nima,
bolí to, je to moje vina?
Trápím se, musím být sám,
je to něco, co dlouho znám..
Vadí mi ostatních společnost,
uzavírám se.. mám už zlost!
Nejde mi se seznamovat,
co když je budu otravovat?
Tak to radši budu držet hubu,
a v ústraní schovaný budu.
Veřejného výstupu se děsím,
několik nocí před ním, nespím.
Ta nervozita, tlukot srdce,
neovlivním to, nesu to těžce.
Ostatní mě mají za divného,
nechápou mě, prožívám něco jiného.
Je těžké popsat, jak se cítím,
když všechny okolo šťastné vidím.
Chtěl bych tak moc též,
ale tyhle slova, jsou jen lež..
Neodsuzujte lidi v rohu,
je to jako kdyby neměli nohu.
Můžeme se hýbat dopředu i dozadu,
ale je to jako při zpátečním dopadu.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
