Ty úzkostné stavy,
heh.. nejdou z hlavy,
chlast problémy neléčí,
ale když myšlenky ječí,
kde kdo, by vzal do zaječích.
Já se v tom dusím,
v noci slzami se rdousím,
o umělý stav se pokusím?
Další flaška.
Hm.
Zase ta samá fraška.
Byla to moje zkouška,
já neuspěl,
pro zklamaného fanouška,
jsem jako umělec, nic neuměl.
Stačila jedna chyba,
která byla moje vina,
a jsem na dně.
Lítám ve sně,
poznáváš mě?
Já sebe ne.
Rakovina se blíží,
oči se mi mlží,
je tu umělý stav,
už nejsem plný snah.
Jsem vrah.
Jako sadistický psychopat,
jsem do kóma upad,
omlouvám se, mám zas závrať,
záchvate, zas se navrať?
Ty myšlenky, vrací se sen,
bezmyšlenkovitě vyběhnu ven,
zapálím si, nevím kde jsem,
ublížím si? Nevím kdo jsem.
Omluvám se, přijmu zklamání,
nebudu podle vašeho srovnání.
Dokonalý, hodný, plný empatie,
snaživý se špetkou sympatie.
Deprese, úzkosti, záchvaty,
myslel si, že zachráním životy,
ale kdo záchrání ten můj?
Ochraňuj ten svůj..
Soustředění mě ničí,
jako rány biči.
Jako malej poseroutka,
byl jsem jen loutka.
Chtěl jsem být jiný,
ani nevím, byl jsem živý?
Nebo jsem jen přežíval,
život si neužíval.
Tak jsem někomu zazpíval,
a recenze přivítal,
K novým lidem zavítal,
a snimi do nebe ulítal.
Neodsuzuj lidi ve stavu,
v opuštěném hradu,
protože kam se já hrabu,
když se zpátky nedostanu.
Své čtenáře zbožňuji,
s většinou se ztotožňuji.
Jste vyjímečný.
V mém srdci, navždy báječný.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
