Bláznův Deník

Kanibal

                    

Píšu, píšu, píšu si,

zatímco kosti,

ožírají moji psi.

Jakmile oni mají dosti,

zlepší se pocit mé zlosti.

Píšu, píšu si hrotem,

nevím proč,

ale pletou si mě s robotem.

Možná že jsem chladný,

a místo srdce,

mám systém vadný?

Kašlu na to, píšu si,

hrotem do kůže oběti.

Hraju si, již od pěti,

dlouho nemám rád děti.

Krájím, krájím, krájím,

své chování, tímto hájím.

Krájím ruce, krájím nohy,

miluju to, mám na to vlohy.

Krev mi tu teče proudy,

dívám se klidně, do oblohy,

těším se, na úzkostné soudy.

Nebojím se, já jsem ďábel,

které své oběti tiše sváděl.

Stačí úsměv, po té čepel,

vždy se najde někdo,

který hlasitě brečel.

Proto si krájím, krájím,

vyhýbám se hubeným krajím,

protože se rád z masa najím.

Oběť pláče, pláče,

na stole přivázán, i tak skáče.

Neboj se, klidně plač,

použij sílu, klidně tlač,

jen doufat nepřestávej.

Líbí se mi tvá naděje,

to se mi žaludek poměje,

až ho krásně pomyje,

tvá červená kapalina.

Bude to na chuť, jako malina,

vydrž maličký, už mám chuť,

klidně křič, jen v klidu buď.

Víš, jen trošku si ukrojím,

z tebe se trošku najím,

ani nevíš, co ti tajím.

Tvá sestra, též odporovala,

avšak mé trávení,

posléze v klidu podporovala,

ukončím tvé trápení,

jen vydrž chlapče.