Skleněné střepy ze sebe trousím,
rozpadám se ve snech,
tak být stále vzhůru musím.
Každá má stopa se již smyla,
i když jsem prošel světa kraj,
pamatuji si, když má milá snila,
jakmile padala z útesu přes okraj.
Táhnou mě pod zem do pekla,
jen se musím ještě smířit,
s tím, co mi kdysi ona řekla.
" Nemiloval si mě, jak jsem žádala "
to proto mi chtěla ukázat konec,
tím, že vzduchem ke dnu padala.
Klesal jsem celý čas s ní,
než poslední hodina odbila,
a bylo konec těch krásných dní,
již nikdy víckrát se mnou nebyla.
Ani v srdci, ani v žalu,
již není součástí života mého,
kdybych nedovolil svému svalu,
nehledala by má žena jiného.
Nechtěl jsem se dopustit nevěry,
již ztracený zarůstám do země,
jednou malíř svými tempery,
stvoří stvůru, ze mě.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoetryV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
