Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

1.winner and loser

Nina přešla ke skříni a svlékla si upocené tričko.

„Ale nic, Aliso. To je...jedno."

Hned nato si svlékla i kalhoty a nahradila je sukní. Pak začala hledat bílou košili.

Tmavovlasá holka na druhé straně pokoje se zasmála.
„Bojovala s Natashou. To se jí stalo!"

„Mlč, Daryo!" okřikla ji Nina hrubě.
Tím ale jen potvrdila Daryinu myšlenku. Nakonec se pod náporem spolubidlitelčiných pohledů posadila na postel.

„Zas mě porazila a já před večeří musím k Rudé do pracovny."

Rudou nazívali všechny dívky paní vlastnící Rudou komnatu. Ženu vlastnící je. Nikdo nevěděl, kdo tuhle přezdívku vymyslel. Byla tu už před tím, než sem sestry nastoupily.

Darya ohrnula spodní ret a svraštila čelo.
„To není dobré."

~

V chodbě bylo naprosté ticho. Slyšet byl jen klapot dívčiných malých podpatků a její občasné tiché zaklení, když jí z dokonalého drdolu vyklouzlo pár neposlušných vlasů. Nina šla sebevědomě dál. Snažila se vypadat co nejklidněji, i když v ní byla už jen malá dušička. Nebylo to poprvé, co do kanceláře Rudé šla. A nikdy tam nebyla pro pochvalu.

Zastavila se až u velkých dvoukřídlých dveří. Než zaklepala, podívala se ještě do zrcadla vedle levých pantů a začala si uhlazovat sukni. Měla pocit, že přesně z tohohle důvodu tu to zrcadlo bylo. Aby se mohly dívky naposledy upravit před vstupem do pekla.

Pak se naposledy zhluboka nadechla a zaklepala. Po chvíli se ozvalo „Dále" a ona vešla dovnitř.

Pracovna to byla docela útulná, kromě těch prvků propagujících Sovětský svaz. Na stěnách vysely portréty mračících se žen a pár malých fotek Ruských diktátorů. Uprostřed té rudě vymalované komnaty stál masivní ebenový stůl pokrytý nepřehlednou haldou papírů, několika knihami a složkami a popelníkem s nevyhaslou cigaretou. Za stolem zahlédla velké okno se záclonami s motivy sovětské vlajky. A před ním stála Rudá. Měla tmavě zrzavé vlasy seplé do drdolu, na sobě světle bílé sametové sáčko a sukni. Celý její pompézní vzhled podtrhovaly temné stíny, rudá rtěnka a šperky z černých perel.

„Přesně za dvě minuty pět hodin. Posaď se."
řekla žena po zkontrolování hodinek. Nina si sedla do malého křesílka před stolem. Rudá ještě chvíli vyhlížela z okna, pak se posadila za stůl před blondýnu a zkušeně sáhla do oné hromady papírů. Vytáhla tmavě fialové desky.

„Nina Vasilisa Romanoff. Čtrnáct let.
Na první pohled tichá a nenápadná blondýnka, po lepším sledování dravá a nelítostná. Všechny dávky léků snesla bez problémů.
Neposlušnost-Nulová.
Aktivita- i přes vysokou schopnost lehce pokulhává."

Rudá zvedla zrak od čtení a své ledově modré oči zabodla do Niny.

„Lehce pokulhává. Víš, co to znamená, děvenko?"

„Ano madam."

Nina se vytrvale dívala do těch jejích ledových kukadel. Musela vypadat silná.

„My si nemůžeme dovolit slabochy, Nino. Slabí jedinci musí být z programu vyřazeni. Víš, jak to myslím."

Nina jen beze slova přikývla. Věděla to totiž moc dobře.

„Ale ty nejsi slabá. Já to vím. Místo večeře se v půl šesté hlaš v malé tělocvičně u mistra Masowskiho. Řekni mu, že tě za ním posílám já."

Rudá zaklapla desky a kývla hlavou směrem ke dveřím, 
„Ale víckrát už ti to tolerovat nebudu!"

„Ano madam. Děkuji madam."
odpověděla dívka a s lehkou poklonou vyšla ven.

-

Jestli se pan Masowski opravdu Masowski jmenoval, nikdo nevěděl. Stejně jako u Rudé se mu tak říkalo odnepaměti. Byl to chlap jako hora s výraznými ruskými rysy. Říkalo se, že když se ho jednou jedna dívka pokusila svést, na třikrát jí zlomil ruku. Samozřejmě tenhle příběh nikdo nikdy nepotvrdil. I tak k němu měla Nina patřičný respekt. Proto hned jak se v půl šesté dostavila do malé tělocvičny, mu vysekla drobné pukrle.

„Dobrý večer, pane Masowski. Posílá mě k vám madam..."

Muž jí mávnutím ruky přerušil. Utřel si mokré vlasy do uplého svetru a pak přešel blíž k Nině.
„Samozřejmě. Dobrovolně by jsi sem nešla. Nina Romanoff, da?"

Dívka v rozpacích jen přikývla.

„Tak," muž si prokřupal prsty a postavil se naproti Nině do obranné pozice.
„Slož mě na zem!"

Nina se několikrát nadechla, pak si prohlédla Masowskiho širokou namakanou hruď a snažíc se potlačit dívčí pudy se mu podívala do malých modrých očí. „Samozřejmě."

Její první výpad bez problémů vykryl, druhý také. Jeho pěst vyletěla prostorem směrem k blondýnině hlavě, ta však ráně uhnula a kopla Rusa do rozkroku. Zavrávoral, ale ještě si ubránil hlavu před dívčinou pěstí. Nina využila toho, že si muž nehlídá břicho a silně ho kopla přímo do oblasti jater. Pak stačilo jen pár dobře mířených ran do ramene, rozkroku, hlavy a kolene a Masowski byl značně vyveden z míry. Pokusil se Ninu chytnout za kotník strhnout ji dolů, ale to se mu nepodařilo. Jen si zbytečně zaměstnal ruce a jeho žákyně ho praštila do krku, až vyjekl a svalil se k zemi. Chtěl ještě vstát, ale blondýna ho zasedla a stehnem mu zablokovala krk, tedy jediný přívod vzduchu. Masowski se zvonivě zasmál a na důkaz prohry zabušil do žíněnky. Hned jak ho Nina pustila, spokojeně zatleskal.
„Mladá a dobrá!"
Velikej, ale nemotornej a pomalej, pomyslela si Nina, ale nic neřekla. Masowski si prohmatal bolavý krk.
„Jen tak dál a budeš tu jen pár hodin. Znovu. Slož mě na zem!"