Fade [CZ]

51.Kapitola

„Hej kotě vstávej," uslyšela jsem Nathaniela u svého ucha. 

„Já jsem nespala," řekla jsem vážně. Mžouravým pohledem jsem uviděla, že slunce svítí už jasně na nebíčku. 

„Jo, nespala." Uchechtl se. Stáli jsme na odpočívadle uprostřed ničeho, alespoň si to myslím. 

„Za jak dlouho tam budeme?" ptám se po chvíli.

„Ani ne za hodinu," odpoví mi s úsměvem.

„Mám hlad."

„Věděl jsem to, že budeš hladová, tak jsem koupil pak tyčinek," pověděl mi a ukázal na tašku za sedadlem. Ve vteřině jsem se pro ni natáhla a hned začala roztrhávat obal. Vedle sebe uslyším smích.

„Co je?" Vážně se na něj podívám.

„Jsi jak nějakej masožravec." Nepřestává se chechtat. 

„Hahaha." Začala jsem se cpát. 

„Přemýšlela jsem nad tím, jak bude asi vypadat," řekla jsem po chvíli.

„Jako kdo?"

„Matthew."

„Proč tě to zajímá?" zeptal se a přísně se na mě podíval.

„Jen, jestli je Benovi podobný, to je vše." Usmála jsem se.

„Hmmm." Hleděl do silnice a nevěnoval mi ani pohled. Snad se nenaštval. Je roztomilé, že žárlí, jen nemá proč. Několik hnědých vlásků mu padalo do tváře. 

„Zlato, kde jsou tvoji rodiče?"

„Myslel jsem, že tohle jsme už řešili." Pohleděl na mě jako na vraha, proto jsem se raději zabořila více do sedačky a koukala se ven z okna. Proč vždycky tak vypění, když dojde na jeho soukromí. Je to zvláštní, když se nad tím zamyslím, tak ho vůbec neznám. Nic o něm nevím nebo nevím o něm nic důležité. Vám nepodstatné věci, které mi jsou, jak to říct, na nic.

„Promiň kotě," řekl do ticha, které mezi námi panovalo. Jeho ruka sklouzla na moje stehno, kde čekal na moji dlaň. Jak moc ho za tohle nenávidím. Ví, jak na mě. Stačí, aby mi řekl kotě a roztaju ani nevím jak. Nereaguju a hledím pořád z ven. Pomaloučku ho chytám a proplétáme si prsty jako skládačka. 

„Kotě, mluv se mnou." Stiskne mi ruku.

„Nelíbí se mi, že víš, že když řekneš kotě, tak už nejsem naštvaná," zabručím. Nedá mi to a otočím hlavu k jeho tváři, kde mu pohrává nejkrásnější úsměv na světě. Zubí na mě svoje bílé tesáčky a já vím, že tuhle válku nevyhraju.

„ Jsi tak strašně sladká." Pustí mojí dlaň a hladí moje stehno. Nahoru a dolů. O můj bože.

„Je ti horko co?" Usmívá se.

„Idiote!" Vykřiknu a začnu se smát a ruku mu přesunu na jeho nohu. Po chvíli se ale jeho ruka opět objevila u mě a klidně mě zatáhl zpět do objetí našich prstů.