Fade [CZ]

48.Kapitola

Připadá mi to jako před stovkami a stovkami let, co jsme se na naposled viděli a to uběhly pouze dvě hodiny. Teď se tak zamýšlím, jak by to asi se mnou dopadlo, kdyby mě opustil. Nadobro. Bezmyšlenkovitě se vydávám do své ložnice, kde si vyskládám na postel potřebné věci na několik dní. Sakra, musím zavolat do práce. Nemůžu jen tak zmizet a nikomu nic neříct, bylo by to ode měn neprofesionální. Haha. To je snad poprvé, kdy jsem tohle slovo použila a taky naposled. Myslím. Měla bych si sbalit pár knížek. Jen pár opravdu. Pamatuji si, jak jsme s bratrem jeli na pár dní do Itálie. Přesněji se jednalo o pět dní a z toho jsem si vzala asi osm knížek. Bylo jich málo na můj vkus, zvládla bych jich a 15. Kdo to má pořád kupovat, stojí to miliony. Řeknete si proč nechodím do knihovny kde si můžu knihy půjčit, ale to není nic pro mě. Já, když už si knihu půjčím, tak ji nevracím a krást knížky. To zrovna není, to, co bych potřebovala. Netrpím nemocí na krádež knih. Existuje to vůbec? Zase mám v hlavě nesmysly. Cesta nebude trvat dlouho, podle předpokladu, co jsem se dívala na internet by to mělo být okolo dvou hodin, což není tak strašné jako cestování po Americe. Na stolečku mi problikne telefon.

Jsem u tebe za deset minut

Tvůj Nate

Můj Nate? To je roztomilý. Psal to vůbec on? Nepopírám to, jak strašně šťastná teď jsem a naskládám nachystané věci do kufru se kterým vyjedu na chodbu. Převleču se do černých legin a svetru stejné barvy a s uvařeným čajem si sedám před okno a čekám na Nathaniela. Do rukou beru knížku a začtu se do řádku Thomase Hardyho. Řekněte mi, je snad možné aby někdo nemiloval anglickou literaturu? Je to jako nebe. Část dne, kdy zapomenete na strasti a špatné věci ve vašem životě a vydáváte se na cestu světem historických románů z 18 století.

Čas mění všechno včetně nás a to může být překvapující změnou.

Thomas Hardy-.

Slova Hardyho, které jsou částečně pravda. Můžeme se měnit aniž bychom to věděli a výsledek nás může překvapit.    
Nutí mě to zamyslet se nad tím, proč jsem vlastně tady. Sama, čekajíc na něco co se nikdy nestane, myslím tím já a Nate. Část jeho duše je temnější než cokoliv, co jsem kdy viděla s zažila, ale začínám ho mít radši a radši a bojím se toho, co přijde. Pomalu se mi zavírají oči a já usínám.

Probouzím se okolo 10 večer. Jsem pořád doma.
,,Nate?" zavolám do ticha, které se rozléhá v mém bytě. Nic. Měl tu být v pět, proč tu není? Do rukou beru svůj telefon s volám mu, avšak hned padám do hlasové schránky. Kde jsi?

Ze začátku se chci moc omluvit za to, ze nebyla dlooooouho část, ale ted jsem mam osobní problémy, které hodně zasahují do mého volného času (psaní) doufám, ze mi odpustite a snad tu někdo zustal😁
Pište svoje přání a jestli jste spokojeni.
Miluju vás a ještě jednou se omlouvám ❤