Fade [CZ]

49.Kapitola

Prázdnota naplňující moje srdce se každou minutou zvětšovala a zvětšovala. Nepřišel. Nevím proč mám pořád trpět. Nikomu jsem nikdy nic neudělala a je mi neustále ubližováno. Moje duše trpěla. Zasraný Nathaniel. Od dne , kdy jsem ho potkala jsem myslela, že se můj život zlepší, že začnu konečně v něco věřit, že to budu já. Zpátky. Setřela jsem si slzy putující po mé tváři a zadívala jsem se na blikající telefon přímo přede mnou. Nathaniel. Jméno, které tam bylo napsáno. Čekám tady několik hodin, opovaž se ten hovor zvednout. Než jsem si to stačila rozmluvit rukou jsem přejela po dotykovém displeji. Přiložila jsem si jej k uchu a čekala. Zase.

„Krásko, moc se omlouvám, ale vyskytla se jedna věc, kterou jsem musel na rychlo udělat. Jsem u tebe za pět minut. Buď nachystaná," řekl mohutný hlas a hned jak jsem chtěla začít křičet, tak to položil. Sakra. Jediná šance je neotevřít dveře nebo nebo budu dělat, že spím. Jasně, když jsem mu zvedla telefon. Prohrábla jsem si vlasy a přešla jsem ke vchodovým dveřím, které jsem hypnotizovala pro mě nekonečně dlouho. Bušení na ně mě probudilo z čeho vlastně? Z transu? 

„To jsem já Beth, otevři," zafuněl za dveřma. Věděla jsem, že celou dobu ke mně běžel po schodech, jinak bych neslyšela jeho dýchání. 

„Hej zlato, proč neotevíráš," řekl tiše. Ach ne. Zase mu podlehnu a pustím si ho k tělu, ale nechci. Naštvalo mě to. Aniž bych chtěla, tak jsem do rukou brala kliku. Stál přede mnou. V černé kožené bundě. Zpod mu vyčuhovala bílá košile. 

„Jsem naštvaná Nate. Čekala jsem tady věčnost," vychrlila jsem na něj hned.

„Ale já za to nemůžu Beth." Jak frustrující je tahle situace.

„Tak co jsi dělal? Hm?" Chytil mě za ruku. Sakra. Ten dotek.

„Já ti to nemůžu říct, ale věř mi kdybych mohl, byl bych raději s tebou. Přísahám." Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co říct.

„Kotě," zašeptal. Ten idiot. Ví, jak moc tuhle přezdívku miluju. Vzhlédla jsem k němu a uviděla jeho dokonalý úšklebek. Katastrofální následek v mém srdci mají jeho úsměvy. Stejně tak, jak se mi zdálo ve snech se ke mně přisunul o krok blíž a jeho velké ruce mě zabalily do objetí. Bezpečí.