1.Kapitola

815 83 9
                                    

Čas se zdál být čím dál kratší. Úzkost ve mně stupňovala. Strach mi koloval tepnami a moje srdce bije pomalu, tak pomalu. Jako bych umírala. Jsem bledá a studená. Smutek mě svazuje jako klubíčko nití. Setřu slzy ze své tváře a pokračuji v tom, co jsem dělala doposud. Budu pokračovat v ničení sama sebe. Vidím ho pořád před sebou, jakoby stál přímo naproti mně, ale není tu. Nikdy nebude. Už žije jen v mých fantasiích. Je pryč. Jsem si toho vědoma, ale nedokážu si připustit, že jeho tvář je navždy pryč, že už se nikdy nebudu moct podívat do očí člověku, který pro mě znamenal tolik. 

„Elisabeth, prosím pojď na večeři s tatínkem na tebe čekáme," promluvila na mě máma skrz dveře. 

„Dejte mi chvíli," řekla jsem. Slyšela jsem, že už za dveřmi nestojí, tak jsem vstala ze země a oblékla jsem se do oblečení, které vypadá alespoň trochu lidsky. Koutkem oka jsem na sebe koukla do zrcadla. Jako každý den mám oči červené, zarudlé tváře na bílé kůži a na krku řetízek, který byl jeho. Upravila jsem si svetr a vyšla směrem ke svým rodičům.

„Elisabeth, jsme rádi, že jsi přišla," pověděl mi táta, když jsem se objevila před stolem. Seděli vedle sebe, ruku v ruce, koukali na mě a nevěděla, co mám říct. Mlčky jsem se posadila naproti nim a podívala se na prázdné místo, které ještě před několika dny bylo obsazeno mým bratrem.

„Uvařila jsem tvé oblíbené jídlo," řekla máma s mírným úsměvem. Připadala jsem si jako na herecké scéně. Jako ve špatným filmu.

„Nemám hlad," zašeptala jsem.

„Elisabeth, tohle musí přestat," promluvil rázně můj otec.

„Nevím, o čem to mluvíš." Pokroutila jsem hlavou ze strany na stranu. Jeho oči se zúžily do tenké linky a ruce zatnul v pěst. Nechtěla jsem ho rozčílit, jen on mě vůbec nechápe.

„Už je to měsíc Elisabeth, musíš začít fungovat jako normální člověk." Táta si zajel frustrovaně do vlasů a pozorně mě sledoval.

„Ty to nechápeš? Všechno mi ho připomíná!" zakřičela jsem a s brekem jsem se rozběhla do svého pokoje, který jsem hned vzápětí zamkla. Sedla jsem si na zem, před své okno a zírala jsem do prázdné noci. Tak jak to dělám každý den od jeho smrti.


 

NOVÁ KNIHA JE TADYY. 

Doufám, že se vám bude líbit♥ :-)


 

Fade [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat