Fade [CZ]

7.Kapitola

Probudil mě dotek na mém pravém stehnu.

„Za deset minut budeme přistávat." Probudil mě s úsměvem muž, kterého poznám sotva pět minut. 

„Děkuji," řekla jsem tiše. Stydlivě jsem si prohrábla vlasy a protřela oči. Deku jsem složila na místo, kde byla předtím než jsem usnula. 

„Napadlo mě, jestli byste se někdy nechtěla přijít podívat zamnou na farmu." Nabídl mi.

„Ráda." Usmála jsem se. Než jsem se nadála, tak jsme klesali dolů. 

„Mám jednu z největších v Anglii." Pochlubil se.

„V Anglii?" Zmateně jsem se na něj koukala. Úplně jsem zapomněla na, to, že..

„Ano." Zasmál se a do ruky mi vložil lísteček s jeho telefonním číslem. 

„Jednou ke mně přijdete a už nikdy nebudete chtít odejít," dodal ke všemu.

„No, mám ráda svůj klid, takže mi společnost nedělá moc dobře," poznamenala jsem.

„Oh, to jste jako můj vnuk Matthew, taky pořád sedí doma a nikam nechodí."

„Mám k tomu jisté důvody," řekla jsem na obranu. 

„O tom nepochybuji slečno," poví mi a otočí se zpět k okýnku. 

Za pár desítek minut lidé v letadle včetně mě tleskali, kvůli zdárnému přistání na Birminghemském letišti. Povzdechla jsem si a vstala ze svého vyhřátého místa.

„Slečno Elisabeth." Zastavil mě hlad muže se strništěm na bradě. Jemně mě chytil za ruku malý polibek mi přistál na ručce.

„Bylo mi potěšením," řekl mi.

„Mě také." S posledním pohledem jsem se vydala hledat své rodiče. Když jsem se konečně dostala pryč z toho uzavřeného prostoru, tak jsem vešla hned do druhé. 

„Tady jsi!" vykřikla máma, když mi z rukou rvala batoh. 

„To jsem měla říct já," zabrblala jsem si pod nosem.

„Jdeme, musíme tě odvést," řekl otec.

„Mě? Odvést?" zeptala jsem se nejistě.

„Ano, tebe Elisabeth." Stroze odsekl. Věděla jsem, že další slova by se ztratily do prázdna, tak jsem jen tiše šla v krocích mého otce. Koukala jsem se po hale, jestli neuvidím něco, co by mě alespoň trošku rozveselilo, ale nic. Během chvilky jsme se dostali k hlavnímu vchodu, kde jsem už odtud viděla, že venku počasí nevypadá zrovna podle mých představ.