Fade [CZ]

5.Kapitola

,,Už jsi hotová?" zavolal na mě otec.

,,Ano tati, už jdu," řekla jsem mu s úsměvem. Máma čekala před domem se svým kufrem.

,,My nebereme žádné věci z domu?"

,,Ne nebereme."

,,Ale vždyť to tady nemůžeme jen tak nechat," řekla jsem rozčileně.

,,O co ti pořád jde Elysabeth?" zaječel na mě táta.

,,Nemůžeš ode mě čekat, že se odstěhuju, aniž bych vzala jeho věci."

,,Myslel jsem, že tohle jsme už vyřešili," odpověděl stroze, aniž by čekal, jestli něco dodám.

,,Buď na mě počkáte nebo můžete jít!" Chvíli jsem čekala, jestli něco neřeknou, ale pak jsem to vzdala a odkráčela jsem zpět do domu.

Proběhla jsem chodbou rovnou do jeho pokoje a zbalila jsem všechno oblečení a notebook do velké černé tašky, kterou jsem vytáhla z pod postele. Když jsem vyšla z domu s jedním zavazadlem navíc, tak mojí rodiče stali pořád na stejném místě.

,,Už si spokojená?" odfrkl si otec.

,,Ano tati, už můžeme jet." Bez dalších zbytečných slov jsme se všichni vydali k autu, konkrétně k taxíku, který na nás netrpělivě čekal necelou půl hodinu. Auto se rozjelo směrem k letišti a moje předsudky byly intenzivnější než kdy jindy. Sledovala jsem dění na ulici, tak jako bych nikdy nic takového neviděla. Pořád si nějak nedokážu vysvětlit tuhle situaci. Jak jsem se sem vůbec dostala. Na cestu do neznáma. Do krajiny ve které jsem nikdy nebyla, do školy ve které neznám ani človíčka. Bude to těžké, vím to, hlavně pro někoho jako jsem já. Smutně jsem hleděla na poslední místa, kde jsem prožila osmnáct let.
Chtěla jsem vždycky zmizet, ale ne takhle. Ne proti mé vůli.