Fade [CZ]

40.Kapitola

„To ohledně tvé matky." Začne. Naprosto ignoruje, to, co jsem mu před chvíli řekla.

„Jak vůbec znáš moje rodiče?" zeptám se. Je očividné, že je mojí otázkou zaskočen.Mojí rodiče nikdy v Anglii nebyli, tak nevidím jediný důvod, proč se o něm matka zmínila. Podvědomě tuším, že z jeho výrazu nemám čekat žádnou pozitivní odpověď.

„Tvůj otec, znal toho mýho. Konec příběhu." Pořád nějak přeskakuju fakt, toho, že jeho chování ke mně je každým dnem chladnější, tedy pokud mě zrovna nelíbá.

„Kde je teď?"

„Kdo, můj otec?"Krčí obočí a rty se mu noří do úzké linky. Přikývnu na důkaz souhlasu.

„Je mrtvý."

„Co se mu stalo?" 

„Elisabeth, nezdá se ti, že jsi moc zvědavá?" Zamračí se na mě.

„Já jen, jestli..Je mi to líto," řeknu mu popravdě. 

„Poslouchej, já jsem tady, protože to tvému otci dlužím." Cože?!

„To mi chceš říct, že celé tohle je jedna velká hra pro mého otce?" Mám pocit, jakoby mi pukalo srdce. Chci začít brečet, řvát, mlátit do všeho, co je kolem mě.

„Takhle to není." V očích mu hoří zlost. 

„Jdi!" zašeptám.

„Ne, ne, děvenko, já nikam nejdu," poví mi. Po zádech mi přeběhne mráz a kolena se mi podlamují. 

„Nesmíš si všechno tak brát." Ušklíbl se.

„Nemám si brát co? Jsi snad idiot? Můj otec je mrtvý, moje matka je bůh ví kde a jediný kdo mi může pomoct jsi ty!" křičím na něj.

„Tím, že na mě budeš ječet, se nic nevyřeší." Pořád má v hlase sarkasmus, který mě vytáčí do největších otáček. 

„Přestaň mě poučovat." Sednu si na zem a hlavu si složím do dlaní. Chci jen jeden den v klidu, bez žádných problémů a všeho toho, co kolem mě je. Jsem ráda, že pro tuto chvíli mlčí. O když se na něj nekoukám vím, že mě pozoruje. Dělá to často. Jen na mě civí a nic neříká. Co může dlužit mému otci? Jak se seznámili s tím jeho? Proč umřel? Tolik otázek, žádná odpověď. Co, když prostě můj táta něco udělal pro jeho tátu a on to splácí tím, že mě chrání. No já bych to ani chráněním nenazývala. Je to spíš pokus o získání mé bezpečnosti. Další myšlenku vyruší přejíždějící dlaň po mém rameni.

„Rád se na tebe dívám, když po mě zrovna neječíš," poví mi. Pozoruju jeho ruku, je to jakoby mi vpaloval oheň do ruky. 

„Co vlastně chceš Nate?" Kouknu na něj a jediné, co vidím v jeho očích je smutek.

„Tvoji věrnost," říká mi tiše. Co to právě řekl?