Fade [CZ]

16.Kapitola

„Chci tě jen chránit," pověděl mi měkce. 

„Chránit? Před čím?" zeptala jsem se zmateně. 

„Před lidmi, kteří by ti chtěli ublížit."

„Já už nemůžu být víc ublížená," řekla jsem tiše.

„Tohle už nikdy neříkej, protože vždycky může být hůř." Vím, že má pravdu, ale v tuto chvíli si myslím, že mi nemůže být hůř. Opravdu se snažím být silná ve všech směrech, ale po psychické stránce jsem prostě na dně. Každým dnem jsem měla větší větší pocit, že ve mně všechno dobré umírá a teď se to pomalu, ale jistě naplňuje. 

„Proč si přišel?" 

„Jak jsem řekl, musím tě chránit."

„Vůbec tě neznám, nevím, co si o sobě myslíš, ale měl bys odejít a víckrát se ke mně už nepřibližuj." Postavila jsem se ze sedačky a čekala na to až udělá to samé, ale on si poklidně seděl dál na svém místě. 

„Půjdu až to dořešíme."

„Dořešíme co?" Nechápavě jsem se na něj koukla s tím, že ať je to cokoliv nezajímá mě to.

„Jak se vůbec jmenuješ?" 

„To není důležité."

„Není? V tom případě opravdu odejdi," řekla jsem už rázně. Už ani nemám sílu na to se hádat.  Je tak otravný. Je neskutečné, jak si cizí muž může dovolit tolik věcí během pár dní. Neudržela jsem nápor všech emocí a začala jsem plakat. Připadá mi, že to budu muset zapojit do každodenní rutiny, protože nebyl den, kdy bych nebrečela.

„Jsem Nathaniel James Bale," zašeptal do ticha. 

„Měl bys jít." 

„Nenechám tě tady samotnou v tomhle stavu chápeš?" Přešel ke mně, cítím ho. 

„Ale." Nenechal mě říct cokoliv jiného a objal mě. Pevně tak jako v tu noc. Tak jak to potřebuji.

„Dovol mi ti pomoct," řekl mi tiše.