Sněžné bouře || Hra o trůny

0. kapitola: Začátek

To ale netušil, že Bouřlivý konec není nejlepší volbou, kde by mohla jeho královna na čas pobýt. Rod sera Bonifera pocházel z Bouřlivých krajin a proto pro něj nebylo nijak těžké dostat se mezi stráže, jež sloužili rodu Baratheonů z Bouřlivého konce. Tak se stal královniným osobním strážcem bez jakéhokoliv vědomí krále Sedmi království.

„Už nikdy nedovolím, aby ti ubližoval," říkal s tváří v jejích stříbřitých vlasech. Pevně ji k sobě tiskl. Zde v mohutné věži Bouřlivého konce, kde mořské vlny tvrdě narážely do útesu, na kterým se široká a několika hradbami opevněná věž tyčila, se jí už nemohlo nic špatného stát. Moře bylo tmavě šedivé stejně jako nebe, z nějž padala studená voda. Byli daleko od Králova přístaviště, daleko od Šíleného krále, jejího manžela a bratra. Byli spolu a hlavně v bezpečí.

„Stejně se tam budu muset vrátit," povzdechla si. Pomalu se od svého milovaného začala oddalovat. Sklopila od něj oči a s pevným hlasem promluvila: „Budu se tam chtít vrátit."

„Ale proč?" vydechl Bonifer s pátravým pohledem na jeho královně. „Tady jsi v bezpečí. Už na tebe nikdy víc nemusí stáhnout ten šílenec ruku. Ještě tě nakonec taky upálí jako všechny ostatní," s poslední větou se mu zlomil hlas.

Rhaella polkla. Nejdřív mu chtěla vytknout to, jak nazval svého krále, pak si to ale rozmyslela. „Jenže... co můj syn?" zeptala se, ale neočekávala odpověď. Do očí se jí nahrnuly slzy při vzpomínce na svého pětiletého syna, kterého se ani dotknout nemohla. „Už teď mi tolik chybí," hlas se jí pláčem zatřásl.

Bonifer ji pevně chytil za ramena a pohlédl jí do těch neskutečně fialových očí, o nichž se mu každou noc zdávalo. „Ne, Rhaello. Neplač."

Jenže ona slzy již udržet nedokázala. „A co Rhaegar?" zavzlykala nehledě na Boniferovo žádání. Už to bylo nějakou dobu, co svého prvorozeného syna viděla naposledy. Již dávno z něj byl dospělí muž, jenž měl svojí vlastní rodinu. Jeho svatba s Eliou Martell byla pouze menším obřadem, ale zdálo se, že jim to stačilo. Byli spolu šťastni, jak se do jisté doby snad všichni domnívali... „Zaslechla jsem, že by rád usedl na trůn," nakonec se lehce pousmála. Věděla, že Rhaegar byl bojovníkem již od narození.

„Ano," kývl Bonifer. „Turnaj, který se před pár dny konal v Harrenhalu vyhrál," lehký úsměv ji oplatil. Nebyla to ale ani vteřinka, kdy opět zvážněl. „Žel bohům tam ale ztropil menší poprask, když místo své ženě, jak všichni očekávali, daroval modrou zimní růži pro Královnu lásky a krásy Lyanně Stark. Já tam nebyl, ale Eddard Stark to nazval momentem, kdy všechny úsměvy zemřely."

Rhaelle přejela zamračená vráska přes čelo, když slyšela tuhle novinku, nakonec se ale neubránila nepatrnému úsměvu. Při pohledu do očí lásky jejího života si totiž vzpomněla na den, kdy jí tento odvážný rytíř také věnoval růži.

„Měl jsi tam být s ním," řekla nakonec poněkud vyčítavě.

„Nedostal jsem rozkaz, má královno," sklonil pokorně hlavu. Bonifer Hasty provázel mladého Rhaegara Targaryena při nespočtech poutí, vždy pod rozkazem jeho královny. Nyní však rozkaz nedostal a tak to dopadlo...

Královna se ušklíbla. „To musíš vždy dostat rozkaz, abys něco udělal, Bonifere?"

„Obávám se..." krátce se zamyslel, ale svoji myšlenku již nebyl schopen rozumně zvážit.

„Polib mě, Bonifere," přikázala královna s opatrným úsměvem, který rytíř tolik miloval.

•═══•