UNHEEDED III.

Kapitola 20

Elthana

Vešla jsem do stanu. Markus stál vedle otce a o něčem se hádali. Oba byli naštvání. Já jsem byla naštvaná. Prohráli jsme. Vše bylo perfektně naplánované a my stejně prohráli.

Postavila jsem se do pozoru a odkašlala si: ,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane?"

Král se na mě pomalu otočil. V očích se mu nebezpečně zablýsklo a já věděla, že je problém. ,,Kde je Victorie?!" vyjel na mě.

Jak mám asi vědět, kde je jeho člověk?Pokrčila jsem rameny. ,,Nebyla jsem s ní."

,,A kdo s ní byl?" zvedl král obočí. ,,Měla jsi jasný úkol."

,,Nemůžu jí dělat chůvu na bojišti, Výsosti," odvětila jsem. ,,Nikdo z nás nemůže."

,,Byla to jatka, otče," podpořil mě Markus. ,,Elthana..."

Král mi hodil k nohám meč a Markus ztichl. Meč zařinčel o kámen v zemi. Zvuk se rozlehl po stanu. ,,Nechci slyšet výmluvy ani jednoho z vás. Chci vědět, kde je!"

Měla jsem být ticho, ale nemohla jsem. Zradila jsem rodinu, svůj Dvůr i své lidi, protože jsem věřila v Hybern, v jejich zásady a teď.... ,,Proč?!" zavrčela jsem přes zaťaté zuby.

Král se na mě zadíval. Polkla jsem. ,,Proč vám na ní tolik záleží?! Je to člověk. Není jako my!" pokračovala jsem.

Král ke mně pomalu přistoupil. Nutila jsem se neuhnout pohledem. Nikdy jsem nebyla tak vyděšená jako teď. Markusův otec byl vyšší než já. V očích se mu leskl vztek. Vzal moji bradu do prstů. Markus se pohnul, chtěl mě jít bránit. Věděl, stejně dobře jako jsem to věděla já, že jsem překročila hranici. Jeho otec ho ale jedním jediným pohybem ruky zastavil. ,,Má drahá Elthano," řekl. Měl tak neuvěřitelně podobný hlas tomu Markusovu. ,,Není nikdo, kdo by nenáviděl lidi víc než já a věř mi, že jakmile s ní skončím, zabiju ji." Zatlačil mi nehty do kůže. Přinutil mě přerušit oční kontakt. ,,Věř tomu nebo ne, nemám v úmyslu rozšiřovat náš druh o lidi." Naklonil se ke mně. ,,Řekni mi... Vyšukal ti mozek z hlavy můj syn nebo jsi tak zatraceně slepá." Nedokázala jsem odpovědět. ,,Sakra Elthano, byla jsi nejlepší z mých generálů. Nepotřeboval jsem ti vysvětlovat plány a teď jsi stejná jako všichni ostatní. To, čeho jsem si na tobě vážil je pryč." Polila mě vlna horka. I když jsem krále neměla v poslední době v lásce, pořád to byl muž, který mě přijal, který mi dal domov, když jsme s Thalií utekly z Nočního Dvoru a přidali se k Hybernu. Jistá část mě ho vnímala jako svého otce, jako muže, kterého jsem nikdy nechtěla zklamat.

Padla jsem na koleno a sklopila hlavu. Černé vlasy se mi svezly do tváře. Jediné, co jsem viděla byly špičky králových kožených bot. ,,Odpusťte, Výsosti."

Král mi nabídl ruku a pomohl mi vstát. ,,Odpouštím ti, Elthano. Měla by ses jít prospat a nabrat síly. Promluvíme si později." Ohlédl se na svého syna. ,,Doprovoď ji."

Nemusel mu říkat dvakrát. Markus mě zvedl do náruče. ,,Pojď, Thano."

Přitiskla jsem hlavu k jeho hrudi. Král se na nás zadíval. Cítila jsem se tak slabě, že jsem se nedokázala ani pohnout. Nedokázala jsem protestovat, že dokážu chodit sama. Markusův otec se ušklíbl. ,,Už spolu spíte dost dlouho. Nenapadlo tě, Markusi, si ji vzít?"

To mě probralo. Svatba? Ne. V žádném případě. Kdybych si ho vzala, byla bych jednou manželka vladaře Hybernu a na to jsme rozhodně nebyla připravena ani stavěna.

,,Ještě jsme o tom nemluvili," odvětil Markus místo, aby to zamítl. Chce si mě snad vzít?

,,Běžte," řekl a otočil se k nám zády, aby nám dal jasně najevo, že uz s námi mluvit nechce.

Dovolila jsem Markusovi, aby mě vynesl před stan. Tam se mi povedlo mu vyvléknout a postavit se na zem. Markus se se mnou nepřel. Znal mě dost dlouho na to, aby věděl, že tuhle bitvu má předem prohranou.

,,Nebudeme o tom mluvit, že ne?" zeptala jsem se.

Markus mě objal kolem ramen a přitáhl mě k sobě. ,,Nechtěl jsem o tom mluvit, vím, že bys o to nestála."

Podržel mi plachtu a nechal mě vejít do stanu první. ,,Jak si můžeš být tak jistý?"

,,Není to tvůj styl, Thano," řekl.

,,A co je?" zvedla jsem obočí.

Markus mě objal kolem pasu, zvedl mě a přenesl ke stolu, na který mě položil. Přejel mi rty po klíční kosti. ,,Volnost," přejel mi palcem po tváři. ,,Nechceš být ničím svázaná a už vůbec ne nikým."

Posadila jsem se a roztáhla nohy, aby si Markus mezi ně mohl stoupnout. Opřela jsem mu čelo o hruď. ,,Markusi, neber si to zle... Já jen... Děsí mě ta představa, že bych..."

Markus mě políbil. ,,Nemusíš dělat nic, Elt."

Zvedla jsem k němu oči. Nikdy mi tak neřekl. Vždycky jsem pro něj byla Thana. Elt znělo tak jemně, skoro romanticky. ,,Markusi," zašeptala jsem. ,,Já... Bojím se, že když to nebudu já, najdeš si někoho, kdo bude chtít. Protože to mezi námi... Je to cely špatně, je to zvrácený. Je to jako válka ne jako vztah."

Markus mě pohladil po vlasech. ,,Chceš to změnit?"

Polkla jsem. Chci to? Co když se všechno změní, já, on...? ,,Možná," řekla jsem nakonec.

,,Řekni mi co chceš, Thano," vyzval mě.

Zavřela jsem oči a vydechla. Možná zítra zemřeme. Na bojišti nás padlo tolik. Předtím jsem mohla riskovat, žít. Teď to nešlo. Musela jsem si vzít vše teď, protože kdo ví, co bude za pár hodin. ,,Markusi," zvedla jsem k němu oči. ,,Markusi... Já chci tebe. Bez zábran, bez té masky, kterou se snažíš nosit, i když jsi se mnou."

Markus mě políbil na temeno hlavy: ,,Jsem jenom tvůj, Thano."

,,Co chceš ty, Výsosti?" pousmála jsem se.

,,To, co nemůžu teď mít," odpověděl, ,,ale čekal jsem doteď. Pár let ještě počkám."

Opřela jsem se o lokty. ,,Ty o tom vážně přemýšlíš?"

,,O čem?"

,,Co navrhoval tvůj otec."

Markus pomalu přikývl. ,,Od chvíle, kdy jsi sem přišla z Nočního Dvoru, nestojím o nikoho jiného. Pokud mám počkat desetiletí, století nebo i tisíciletí, je mi to jedno. Počkám, až budeš připravena se stát mojí ženou."

,,A tvůj otec...?"

,,Co je s ním?" nechápal.

,,Schválí to?"

,,Děláš si srandu? Jestli mi někoho schválí, budeš to ty."

,,Dneska to tak nevypadalo." Vzpomněla jsem si na vztek v jeho očích a naprosto chladná slova, která mě zasáhla mnohem víc, než jsem si byla ochotná připustit.

,,Elt... Uvědomuješ si doufám, že kdyby mu tohle udělal kdokoli jiný, tak z trávy smýváme jeho krev," naklonil se Markus nade mě.

Zalapala jsem po dechu. Vůbec mi nedošlo, že jsem byla v králově stanu mnohem blíže ke smrti než v průběhu celé bitvy. ,,U Matky...."

,,Jo, u Matky," protočil Markus oči. Zasmála jsem se a políbila Markuse. Možná měl pravdu. Možná by to celé vyšlo. Možná by to mělo šanci fungovat.